La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (59)
Celkové vyznenie Renoirovho La Règle du Jeu dosahuje majstrovských výšin. Režisér si božsky poradil s obtiažnou problematikou spoločenskej satiry, nastolil široké spektrum konfliktov medzi spoločenskou smotánkou a rovnako ako napríklad vo Felliniho 8 1/2 v úzkych priestoroch dokázal pomocou čiernobielej optiky "atmosférizovať bludisko" nedoriešených sporov, kde aj po niekoľkonásobnom prezretí budem schopný vstrebať nové skutočnosti. Ľudia sa správajú rovnako cynicky, rovnako klamú, zabíjajú, zvádzajú, masírujú ego, potrebujú pociťovať vlastnú kontrolu situácie... a pokiaľ to nie je všetko moc okaté, ani si tie zverstvá nevšimnú... ()
Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. ()
Renoir zřejmě svůj film mínil jako satiru, ale vyznívá spíše jako melodrama. A občasné komické vložky, které svým stylem patří spíše do nepříliš povedených grotesek, celkovému statutu seriózního filmu též příliš nepomáhají. Samotná postava Octava je křečovitým středobodem veškerého dění a musím říci, že v roli muže-diblíka bych si dovedla možná někoho představit, ale rozhodně by to nebyl Renoir. U Renoirových filmů jsem zvyklá na moderní postupy a výbornou kameru, takže si je dovoluji považovat za samozřejmost. A Pravidla hry vlastně nic moc jiného nenabízejí. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) ()
Hezká, satirická komedie, která ví přesně, kdy má zasáhnout. Jean Renoir byl natolik skvělý filmař, že si tohle dokázal pohlídat a představuje nám vyšší společnost se všemi jejími charakterovými vlastnostmi, pro které si svou kritiku zasluhuje. Renoir mohl být ještě údernější, ještě krutější, ale i v tomhle provedení to stačí. ()
Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Snímek byl vedle filmu Občan Kane (1941) považován za předzvěst moderní kinematografie. (Hans.)
- Film při premiéře neuspěl. Do kin se dostal sestříhaný a nakonec byl zcela zakázán. Byl považován za hněvivou společenskou satiru, jíž také podle jeho autora měl být. (Tommass95)
- V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (ČSFD)
Reklama