Na černé listině

Woody Allen se do své role vžil natolik, že jsem několikrát zapochyboval, zda není skutečným scénáristou a Walter Bernstein pouze jeho "překrývačem" :-). Avšak, soudě dle závěrečných titulků, měli tvůrci s tématem bohaté zkušenosti. Inteligentní tragikomedie, při které občas solidně mrazí - našinci totiž toto téma není cizí (pouze v opačném ranku). 75%. (25.12.2012)

Film z obdobia "honu na čarodejnice" v USA, keď úradoval Mr. McCarthy a podobný trtkovia, ktorý hľadali spriaznenca s komunizmom vo všetkých a všade. Skvelá reflexia danej konšpiračnej doby, od ľudí ktorý boli sami "na čiernej listine" (režisér, scenárista, niektorý herci...). Celá problematika je znázornená veľmi inteligentne, prvá polovica je príjemne odľahčená a humorná (ani čo by to sám božský Woody písal a režíroval:), postupom času sa film prehupne do serióznej drámy, s parádnym vyústením (čo môže byť čarovnejšie ako Woodyho hláška, keď pred "váženou komisiou" prehlási "GO FUCK YOURSELF":)..Jeden z najlepších Allenových hereckých výstupov (ak nie najlepší), v tomto prípade si paradoxne myslím, že režisérske vedenie niekým iným len pomohlo (a to je Woody môj najobľúbenejší režisér!). (15.08.2007)

Film Na Černé listině vůbec není špatný, ale přijde mě, že moc neřeší divákovu znalost amerického "honu na čarodejnice" v 50.letech. Z tohoto důvodu bych divákům, kteří nemají ani šajnu o tom co se tenkrát v USA dělo, doporučil před shlednutím tohoto snímku kouknout na vynikající počin mistra Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí, protože si myslím, že tenhle snímek a jeho nalehávost daleko víc vynikne, když se o daným tématu alespoň trošku něco ví. Jinak teda klobouk dolů jak inteligentně se tady podařilo zkombinovat humor a vážný téma. Opravdu nejednou mě tenhle hon na komunisty připomínal náš komunistický hon na nekomunisty a pěkně mě z toho mrazilo. Naprosto mě dostala poslední věta, co Woody pronesl při odchodu z výslechu, byla prostá, jasná, jednduchá, ale měla v sobě velkou sílu. (09.01.2012)

Koketování se závažným tématem nemusí dopadnout nejlépe, pokud k němu budete přistupovat příliš ledabyle. To však neznamená, že na motivy neradostných událostí nelze natočit komedii, Na černé listině je toho ostatně důkazem. Woody Allen zde překvapivě ne v režie své, nýbrž Martina Ritta, ztvárnil zprostředkovatele pro tři „zakázané“ autory, z toho také pramení hlavní zdroj humoru – člověk, který nemá o psaní ani šajnu se prezentuje výtečnými scénáři. Ale kdokoliv příliš úspěšný začal být v Americe za vlády McCarthyho brzy podezřelým a s tím film ukazuje svou druhou, vážnější tvář, na které nejvíce zamrzí, že nejde více do hloubky. Vtipná podívaná nesoucí sdělení velkého významu, navíc s roztomilým Allenovým hereckým lemplovstím, je pro mě tak jako tak dostatečně silným argumentem. Nemluvě o závěrečných titulcích informujících o roku zařazení toho kterého tvůrce filmu na černou listinu – trpce úsměvné a dojemné současně. 75% (17.01.2007)

Tohle skutečně nerežíroval a nenapsal Woody Allen? Vsadil bych se, že ano. Intelektuální, konverzační, vtipné...všechny atributy jeho typických komedií. Výborný humorný film s vážným obsahem. Je totiž zajímavé podívat se na padesátá léta 20. století jakoby z druhé strany a paušalizovat k úsudku, že tahle doba po skončení druhé světové války byla celospolečenským přituhnutím a jakousi normalizací režimů plošně, napříč panujícími diktáty. Šílenství mccarthysmu se sice nevyrovná běsnění nastupující lidově-demokratické vlády pracujícího lidu, ale klidným milníkem americké poválečné historie rozhodně také není...jak ukazuje třeba zrovna tenhle vynikající film (s obdobnou tématikou se můžete setkat kupříkladu ještě ve strhujícím černobílém dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí či taktéž v komediálně laděném Darabontově Majesticu či praštěné komedii bratrů Coenů Ave, Caesar! a samozřejmě v životopisném dramatu Trumbo...) (13.07.2007)