Magická hlubina

Čekal jsem od Magické Hlubiny hodně, ale dala mi ještě víc...kvůli hlubokému prožitku se nemusíte měřit s Jacquesem nebo Enzem, stačí vám tahle filmová poezie, nádherný příběh o lásce, i když trochu jiné. Luc Besson tomuto filmu dal svou duši, tak jako správný kouzelník...strhující závěr, a ještě jedno romantické gesto k tomu - Dedicated to my daughter Juliette. (22.01.2004)

Po dobu čtení komentáře musíte zadržet dech. Takže nádech... Známého hračičku Luca Bessona už zřejmě omrzelo čvachtání se v bazénku a tak se vydal pod mořskou hladinu pro svůj nejosobnější a společně s Leonem také nejlepší film. I když se Magická hlubina potápí do těch nejstudenějších a nejčernějších vod, tak je milá, zábavná a hlavně neskutečně hřejivá, kdy romance dvou lidí z naprosto odlišných světů na pozadí přátelské rivality dokáže zřejmě dojmout i ty největší tvrďáky. Film má hned několik plusů. Tím prvním jsou nádherné podvodní záběry, které ve spolupráci s dalším kladem a to hudbou od Erica Serry vytvářejí z filmu neuvěřitelný audiovizuální zážitek. A minimálně stejně důležitým bodem filmu je ústřední herecké trio. Barr je neskutečný sympaťák, i když se jeho postava občas chová na ránu pěstí mezi potápěčské brýle. Jean Reno, obstarávající komediálnější části filmu, je naprosto fascinující (U Rena mě zaujal i dětský herec s hubou od marmelády, který hrál Jeanovu dětskou verzi) a to samé se dá říci o věčně rozcuchané a sladké Rosanně Arquette, u které Besson hodně zdůrazňuje její rysy a věnují jí nejvíce detailů, za což musím zdvihnout poslední palec komentáře. Bavil jsem se, zasmál jsem se, byl jsem dojat... Výdech (10.07.2008)

Jsem naprosto perplex z oněch místních 84% tomuhle vysokoprocentnímu koncentrátu líbivého kýče a středoproudového humusu. Ukázkový reprezentant toho nejohavnějšího typu filmů, jaký si umím představit. Radši už budu taktně mlčet, napadají mě totiž jenom jízlivosti, výsměšnosti a primitivní vulgarismy. (13.02.2016)

Je zajímavé sledovat cestu tvůrce, který byl v 80. letech považován za úkaz a dnes už si nikdo není příliš jistý tím, zda důvěra v něj vložena byla zklamáním nebo jen přehraným očekáváním. Buď jak buď, dnes už je to kus historie a ten french touch v podání Bessona není zdaleka tak poutavý jako kdysi. Nicméně s odstupem času je poměrně zajímavé sledovat tehdejší hvězdičku Rosannu Arquette ve velmi přirozené roli (pamatuje na ty její drzé nehezké holky?), Jeana-Marca Barra (kterého jinak vnímám jen u von Triera) a Rena, o kterém nikdy nevím, co si mám myslet (jsou ty jeho pózy ještě dneska cool)? (16.06.2017)

Naprosto nicneříkající film, jehož smysl (pokud nějakej měl) mi uniknul. Jean-Marc Barr mi přišel jak zhulenej, i když to bylo možná tim, že jeho postava byla úplně divná. Jean Reno mě tradičně potěšil, to samý platí i o Rosanně Arquette. Hlavně kvůli těm dvěma jsem to dokoukal. Líbil se mi ještě soundtrack. Jinak ovšem nic moc. Od filmu, kterej tady má 85%, jsem čekal mnohem víc. (16.12.2013)