Magická hlubina

Dva machři mezi mořským dnem a hladinou. Jeden miluje delfíny, druhý miluje sebe a jezdí rezavým Fiatem, z kterého mu střešním okýnkem čouhá hlava. Krom rivality a podivného přátelství ty dva navždy pojí magická přitažlivost k nekonečné Le Grand Bleu a pokus mírně ztřeštěné postavy R.Arquette vklínit do toho modrého vesmíru tekutého ticha normální svět dětí, velkého domu, auta a psa je předem odsouzen k neúspěchu. I když, řekněte mi, čí svět je vlastně normální..? Vizuálně vytříbený Besson udělal z nádechového potápění nečekaně poetickou záležitost, ovšem bez hudby E.Serry by vše bylo jako kapr na souši se zápalem žáber. (28.03.2011)

Za mě tak trochu projekt á la „splněno, ale nepotřebuju nikdy víc“. Dva ve volném potápění soupeřící borci si žijí své sny, smrt pro ně nemá stejnou hodnotu jako pro ostatní, a tak nějak vytvářejí základ příběhu Luca Bessona, který vyrůstal na pobřeží Středozemního moře, sám má k potápění vřelý vztah a podvodní snímky ho už v dětství uchvátily. Modrá krása plná ticha je místy úchvatná, celkově ale z vizuálu do stropu neskáču. Poetická záležitost s palcem nahoru pro Erica Serru. Délka ovšem extrémní. (10.07.2019)

Tak na tenhle film jsem se těšil s vidinou perfektního emocionálního zážitku...Taky jsem doufal, že si konečně potvrdím, že Luc Besson kdysi točil opravdu skvělé snímky. A očekávání se potvrdila, i když ne úplně. Docela mě zaskočila komediální rovina, chvíli jsem měl problémy ji přijmout a nakonec srazila moje hodnocení o stupínek níž....Podvodní scény a celá atmosféra závodů je ovšem dechberoucí, stejně tak vztah Enza, Jaquea a vetřelkyně v mužském světě Joanne. Nejsilnější scéna? Závěrečný monolog Jeana Rena - "Měl jsi pravdu, tam dole je to lepší..." (16.01.2004)

Absolutorium. Přesné, vkusné míchání motivů přátelství, soupeřství, lásky erotické i synovské, pokračování života, i snadného vyprchání důvodů proč v něm pokračovat, nahlížení do příběhu ze všech životních rovin od humorné přes sentiment až po tragédii - všechno se sem vejde, nic z příběhu netrčí, všechno plyne hladce a logicky až po neuvěřitelný závěr, který mne nesmírně překvapil, ale každý jiný by byl chybou. (21.11.2009)

Kdysi jsem viděl klasickou verzi, teď tu skoro tříhodinovou. Nějaký výrazný rozdíl nevidím. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, delfínovská poetika brzy začala lézt docela na nervy, ale celkově to není vůbec špatný film. Střídání prostředí mu hodně svědčí. Jean Reno je zábavný a Rosanna Arquette byla fakt kus. (26.11.2020)