Hra na oliheň

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

Potvrzuje se, že Battle Royale potřebuje víc času na propracování postav, aby vám nebylo jejich vyhlazování zcela lhostejné. Povedlo se. Zdařil se skvělý casting. Jediné, co bylo nezvládnuté - dějová linka s policistou a docela trapná karikatura dekadence VIPek. Oproti tomu morální dramata a vývoj postav na jedničku. Škoda, že byl celý děj tak čitelný, že jsem všechna překvápka odhadl daleko předtím, než měla být odhalena. (12.10.2021)

Budu nosit dříví do lesa a slzy do korejského dramatu, ale začnu s tím, že tenhle film má fakt úžasný vizuál. Někdy je to "wow" hned, někdy jsem si i zpětně říkal, jak krásný to všechno je a jak to dobře vyjadřuje náladu jednotlivých epizodek. Pro mě osobně jsou hodně kontroverzní postavy. Na jednu stranu mě bavilo po zhlídnutí seriálu sledovat různé rozhovory s herci, ale na druhou stranu jsou ty jejich postavy dost jednorozměrné (někdy i dvou, abych neškudlil). Jsou to dost stylizované typy, takže mi seriál často přišel jako spíš nějaká hraná verze anime. Vyniká mezi nimi hlavní hrdina, který je i nejlépe zahraný (ale to možná i proto, že má co hrát) a není úplně tak jednoduchou postavou - však taky herce při čtení scénáře šokovalo, že v jedné vyhrocené scéně na konci není 100% dobrák. Holt je zvyklý na korejská dramata, kde je všechno jasně vymezené. Což mě tolik nebaví, obzvlášť pokud jde o vážnější a delší záležitost. Jinak i když to samozřejmě není poprvé, co někdo bojuje na život a na smrt v nějaké soutěži, tak celkově působí seriál dost originálně. Oproti ale některým "battle royale" filmů jsou tu smrti docela drsné. Násilí tu není "cool". Příběh je fajn, ale je trochu natahovaný a občas se narazí na nějaký ten korejský patos. Není to však hrůza. Sice jsem seriál nehltal a koukal na něho docela dlouho, ale musím říct, že jsem se u něho celkově skvěle bavil a užil si ho. Navíc hodně věcí, které seriálu vyčítám, byl i účel, takže trochu přimhouřím oko. (8/10) (26.02.2022)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)

Luxusní parafráze na Battle Royale, která se vychýlí trochu jiným směrem, ale silná podoba tam stále je. Přišlo mi vtipné, že tam jsou, zřejmě neúmyslně? symboly Playstation na každém rohu, jakoby připomínka, že se stále jedná o hru, ikdyž bez možnosti restartu po neúspěšném průchodu levelem. Seriál mě nadchl, ale mimo herní pole obsahuje i spoustu pro mě hluchých míst z obyčejného života, tak proto hvězda dolů. (21.09.2021)