Hra na oliheň

Jestli něco dělá tenhle seriál výjimečný, tak jsou to hry. Ty jsou vizuálně, hudebním doprovodem, choreografií i napětím naprosto - já vím, je blbý to slovo vzhledem k obsahu použít - fascinující. Za tím se ale bohužel schovává plytký příběh, který je v porovnání s tím, co Korejci dokážou vymyslet, podprůměrný. Rozuzlení bohužel dopadlo přesně tak, jak mě napadlo (četla jsem podobnou knihu). Šok mě na konci taky nečekal, protože jsem postavu odhalila už v první polovině (těch náznaků je tam až moc), a když promluvila anglicky osoba pod maskou, okamžitě jsem věděla, kdo se pod ní skrývá. Ale cameo pěkný, a ne jedno. Mám pocit, že by si divák zasloužil větší objasnění. Bohužel se obávám, že ho tvůrci budou teprve vymýšlet a představí nám ho v další sérii, nad jejíž kvalitou mám trošku pochybnosti. Takže jo, myslím si, že další korejskou vlnu měl spustit jiný seriál. Ale na druhou stranu chápu, že korejskou filmografií nepolíbený divák si to mohl užít zase úplně jinak. A ty hry jsou fakt hodně, hodně dobrý. (17.10.2021)

Tak tenhle seriál je dokonalý. Patří k těm, jejichž tvůrce budete milovat za to, co a jak vymysleli, a zároveň je budete nenávidět za to, co vám provádějí. Oblíbili jste si postavu? Dost možná jí zbývá pár minut života, protože Hra na oliheň je v tomhle ohledu nekompromisní. Všichni trochu důležitější hrdinové a hrdinky jsou naprosto skvěle napsaní, dětské soutěžní disciplíny, v nichž jde o život, končí zpravidla strašlivým masakrem, ale co je to ve výsledku proti tomu, když se hráči musí zamyslet sám nad sebou a začnou se odkrývat jejich povahy. To je teprve ten pravý děs. Cena vlastního i jiného života, cena peněz, cena lidskosti... Hraje se o vše, a jak to dopadne? Troufám si tvrdit, že finále překvapí každého. Druhou řadu bych asi ani mít nemusel, konec se mi líbil takový, jaký byl. Ale když už bude... Tak si pište, že se na ni těším. (09.03.2023)

Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. (18.11.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)