Hra na oliheň

Korejci mě zase dostali. Po Království zombie je tu další jejich seriál, který mě zaujal. Je to vážně dost drastické. Místy mi to připomnělo Hunger Games nebo Battle Royale. Náš hlavní hrdina se topí v dluzích a neví, jak z toho ven. Jednoho dne ho osloví záhadný muž a nabídne mu řešení jeho situace pomocí jakési hry. On souhlasí, ale to ještě neví, že to je hra na život a na smrt. Ani další hry nejsou žádný med. Hráčů ubývá a vysněná výhra je na dohled. Některé hry jsou zajímavé, jiné celkem nuda. Je dost zajímavé sledovat jednotlivé hráče, jak se mění a co všechno jsou ochotní udělat pro výhru. Vítěz ale může být jen jeden. Je to celkem otevřené, tak uvidíme, jestli bude nějaké pokračování. "Jaké je heslo?" (21.09.2021)

Nebudu ohrnovat nos nad tím že to je Xtá variace na populární antikapitalistickou alegorii - není náhoda, že je ten námět tak populární, je zkrátka zábavný a velmi vděčný. Mrzí mě jen nevyrovnanost - chvílemi jsem si při sledování říkal, jak chytře je něco rozvedeno, abych o chvíli později kroutil hlavou nad doslovností nebo zmatečností jiného motivu (a upřímně řečeno si myslím, že ačkoliv je SG skvělá na takové té tezovité rovině kritizující kapitalizmus jako celek, velmi nejasno má ohledně kritiky individuální role v celém procesu a v tomhle ohledu utíká k těm nejpovrchnějším zkratkám upřednostňujícím dojímavost nad sdělením). Rozhodně ale chápu, proč je tenhle seriál světovým fenoménem. Vnáší do mainstreamu asijský mix, který je tím lákavější pro méně zkušené (a mladé) diváky, kteří při sledování nebudou vycházet z údivu, že něco může být tak hluboké a promyšlené, protože nikdy nic podobného neviděli. To nemyslím vůbec jako urážku - Squid Game je perfektní Událost, kterou můžou sdílet prakticky všichni konzumenti popkultury, což je svým způsobem vzrušující. Jasně, mohlo to být promyšlenější, doladěnější, možná i trochu svižnější, ale to tolik nevadí. Monologování v posledním dílu už sice přechytřelé monologování věcí, které bychom měli dávno chápat, sice natahovalo strunu trpělivosti, ale nepraskla. 3 a 1/2 (07.10.2021)

Byl jsem na to zvědavý, protože jsem o tom všude četl, ale když jsem konečně našel čas si to pustit, přišlo mi to podobně vyhajpované, jako před 2 lety Parazit (aniž bych měl nutně tendenci film a seriál nějak víc srovnávat). Beru, že to asi fakt je chytrá kritika kapitalismu, s násilím ve filmu obecně nemám nejmenší problém, a každá epizoda je vypointovaná tak napínavě, že člověk téměř musí dát celý seriál na jeden zátah ať chce nebo nechce. Na druhou stranu mám obecně problém s čímkoli, co slaví tak gigantický komerční úspěch a nekritické divácké ohlasy, protože aby se něco mohlo líbit tolika lidem, nutně to ve mně vyvolává obří podezíravost, a v tomto konkrétním případě mi asi prostě vadilo už jen to, že jsem u toho celou dobu prožíval docela nepříjemné pocity, všechno to cynické zabíjení jednotlivých postav a znepokojivý soundtrack a šílené dekorace mi nedělaly dobře, celé je to - pro mě osobně až nepříjemným způsobem - nesnesitelně napínavé a člověka to dokonale do sebe vtáhne, ale že by mi u toho bylo psychicky dobře, to se prostě říct nedá, a za druhé mě dost otrávilo finální rozuzlení, u něhož jsem se jako dost jiných lidí cítil zklamaný, a tak celkově hodnotím Oliheň spíše průměrně. (02.11.2021)

Hodnotím asi trochu prísne,  ale už dlho som nevidel áčkovú produkciu (k dnešném dňu najsledovanejší seriál v histórii Netflixu), tak plnú chýb a logických nezmyslov. Po štvrtú epizódu to ešte nie je tak okaté, neskôr sa začnú hromadiť, a najvyššie hodnotenú časť (s kockami),  mi to už v podstate pokazilo. Raz nechajú všetkých sa vraždiť v spánku, pretože pravidlá neexistujú, neskôr zabijú vlastného, lebo porušil právo na “rovnosť pre všetkých.” Omg, rofl, lol. VIP klub celé zle. Také tie detaily, akože hráč stojí v strede medzi dvoma vojakmi a jeden z nich ho rozstriela samopalom, tie sa mi ani nechcelo počítať. Ten manželský pár, do záveru kockovej epizódy, podľa mňa zabudli dopísať, preto bol až v ďalšej časti. Koniec by som zhrnul ako neuspokojivé finále, prerušené klišé, nasledované najväčším nezmyslom celého seriálu, ukončené ďalšími dvoma klišé a korunované cliffhangerovým klišé. Cez to všetko som si ale Squid game užil, má to nápady, pre západného diváka to prekračuje niektoré zažité hranice, ponúka to hry a krv, a človek si môže pokrytecky zafilozofovať nad zlými peniazmi. Takže návykové, drsné a zábavné. A tiež hlúpe a neskonale predvídateľné. Obľúbené postavy: Cho Sang-woo, Ji-yeong. (26.10.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)