Desperado

Soundtrack Los Lobos: 1. Canción del Mariachi (Morena de Mi Corazón) ,2. Six Blade Knife ,3. Jack the Ripper ,4. Manifold de Amour ,5. Forever Night Shade Mary ,6. Pass the Hatchet ,7. Bar Fight ,8. Strange Face of Love ,9. Bucho's Garcias/Navajas Attacks ,10. Bulletproof ,11. Bella ,12. Quedate Aqui ,13. Rooftop Action ,14. Phone Call ,15. White Train (Showdown) ,16. Back to the House That Love Built ,17. Let Love Reign ,18. Mariachi Suite , (09.05.2011)

Tak tuhle záležitost můžu úplně pořád... Banderasovo charisma prýští do všech směrů, Buscemi válí, Salmička Hájků se pohupuje a Robert Rodriguez šije velice chytrou a zábavnou jehlou. Na první pohled je Desperado pouze přemrštěným akčňákem, na pohled druhý je ale všemožně prošpikováno neustálým spikleneckým pomrkáváním - v čele se stále stejnou dvojicí kaskadérů, přes vystřílený bar (a scénu s hledáním nabité zbraně :), černý humor pod podrážkou a Tarantinův branicový dloubák jako třešničku navrh. Ačkoliv vůbec nemusím Spy Kids, za tohle Rodriguezovi jednou vytesám sochu... (08.12.2002)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

V tom filmu jsou pouze dva pětihvězdičkové momenty, a oba se odehrávají na baru: tím prvním je scéna, v níž Steve Buscemi vypráví o záhadném chlapíkovi, který vystřílel celý bar, a tím druhým je vynikající scéna, v níž Quentin Tarantino vypráví vtip o pochcaným barmanovi. Výborný je ještě nástup Dannyho Treja na scénu - herecký prostor zde sice neměl velký, ale jeho postava je strašně zábavná a celý film skvěle oživuje. Zbytek filmu je kvalitativně nevyrovnané béčko (šukací scéna je naprostý trapas), které nedokáže vyprávět ani tak pitomoučký příběh, jaký je zde obsažen, a které místy až otravuje svým puncem amatéřiny (notně podpořeným dvojicí Banderas & Hayek, jejichž herectví a španělský přízvuk působí až bezděčně komicky - osobně mám Banderase mnohem raději ve filmech, kde namísto angličtiny mluví rodnou španělštinou). Filmu by asi šel vyčítat i početný výskyt žánrových klišé, na druhou stranu to ale asi není úplně fér, protože to hlavní na tomto filmu je především zábava a přiznaná pocta béčkové filmařině, takže těžko vyčítat filmu něco, co bylo tvůrčím záměrem. Mnohem spíše mi na něm vadí děravost scénáře, v němž některé situace prostě nedávají smysl (kde se třeba ke konci vezmou ti dva chlápci, kteří v - mimochodem naprosto idiotské - střílečce stojí po Banderasově boku?) a v němž se film posouvá ke konci způsobem, který jsem shledal nesnesitelně statickým. Nemám za sebe problém přiznávat tomuto filmu kultovní status a pobavit se u mnoha jeho dobrých fórů, ale prostě si myslím, že svůj tvůrčí vrchol měl Rodriguez v té době teprve před sebou. (24.06.2015)

Skvěle přímočará mexploatační střílečka s bandou upocených smradlavců, nasraným Banderasem a žhavou knihovnicí Salmou, takový v podstatě o rok starší bratříček FROM DUSK TILL DAWN. Všechno dění v baru Tarasco (včetně chcací storky Quentina) je úplný vrchol zábavy a člověk si prostě říká, sakra vole Rodriguez, proč jsi musel od tý doby točit tolik kravinek namísto jen samých akcí tady toho ražení? Když se tak zpětně dívám, devadesátky vůbec nebyly tak špatný... (21.08.2019)