Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Na otázku, co a kdo dělá více či méně kvalitní film kvalitním filmem (televizní inscenací), zda disponibilní technika nebo tvůrci, kterým by měla sloužit, dává LIBRA jasnou odpověď. Je pravda, že celé snímání toho neustálého řetezce skečů a vtipů všeho druhu je více divadelní než vyhraněně televizní. Stejně tak je ovšem pravda, že to ani v nejmenším nevadí. Dokonce se dá říci, že právě proto vzniklo tak skvělé dílko. S jistou nadsázkou můžeme mluvit i o typické werichovské forbíně, tj. předscéně na předscéní, jak ji kdysi provozovali Osvobození. Lidská složka díky tomu všemu, co jsem se tu pokusil zmínit, vítězí. Vítězí jednoznačně a nadčasově. A určitě vítězit bude i nadále. (Vždyť z těch, kdo tam tehdy vystupovali jako vůdčí členové týmu, ať už před nebo za kamerou, nežije nikdo. Čas nezastavíš.) ()
Humor, humor, humor, humor a zase humor!! To je fakt strašná prdel!! " A čípak to jsou zádíčka? " " A čí pak to jsou tralala? "...hehehehe... " Čípak to je klobouk? " " Ale to je toho, co seděl pod tím kloboukem u okna..." Nářez!!! Po celých 35 minut mě nezmizel úsměv z tváře, viděl jsem to už nespočetněkrát a vždycky se královsky bavím! Diamantovej kousek v české kinematografii!! " To jsou ale poslední peníze, co od nás vláda dostala! " Hahahaha!!! ()
Na to, jak je to krátké, je první polovina nečekaně utahaná - Werich se Sovákem sice opilce hrají parádně, ale vlastně je to jeden do omrzení natahovaný gag. Zkrátil bych to klidně aspoň o 5 minut. Trochu grády to dostane až když se dopracují k podepisování a když ansámbl doplní bizarní figurka Brodského policajta. - - - Jana Werichová jako komisní poštovní úřednice, která roztaje až díky Brodského (dost bezprostřednímu) dvoření, má roli dokreslenou lehkými brýlemi. ()
Zajímavost o filmu: Text dopisu, nebo tedy její část, která jde vidět ve filmu) a který chce Stella Zázvorková mermocí poslat do Tararingapatam zní: Pálím tady často !? Hihihi !!! Přála bych si od Vás držet opět něco tak poutavého. Zda-li !? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny oceánu, který nás dělí. ()
Na takové poště se NIC neděje, byť je toto "nic" báječně zahráno... stejně jako tomu bývá u klasického ohňostroje, i ten herecký přestane po několika minutách člověku vytírat zrak a divák hledá v téhle grotesce alespoň špetku děje či pointy. Vtip je milý, ale nikterak dvakrát úchvatný. Snad i přílišná očekávání srážejí mé hodnocení na střízlivou trojhvězdu. 60% ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Na převedení snímku v roce 2016 do vysokého rozlišení spolupracovala Česká televize s Národním filmovým archivem a Ateliéry Bonton Zlín. Odborníkům se povedlo napravit poškození zvukové stopy, které vzniklo už při natáčení. Několikavteřinovou scénu přemluvil za svého otce Jiřího Sováka jeho syn Jiří Schmitzer. (sator)
- Stella Zázvorková se přiznala, že oba protagonisty Wericha se Sovákem v průběhu natáčení nenáviděla, protože ji při natáčení stále provokovali, pošťuchovali a nenechali „dělat umění“. Následně dodala: „Dneska bych se už tomu zasmála.“ (sator)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
Reklama