Tokyo Vice - Season 2

Povedlo se a to skoro stejně tak dobře jako v první sérii. Jakmile se dostane na scénu Tozawa, bouchnou v téhle druhé řadě saze a to vydrží až do konce, který nelze označit jinak, než perfektní. Není to určitě seriál, kde by násilí a krev tekla proudem, zato je natočen velmi vkusně, inteligentně a navíc s perfektním dabingem. Čtyři a něco. (06.04.2024)

Druhá série to má trochu složitější, přece jen Ken Watanabe je viditelně starší a tvůrci nám dvouletou promlku mezi první a druhou sérii nijak neulehčují, takže se divák nedočká žádné dějové repetice, jakéhokoli shrnutí z jedničky, ale jde se rovnou na věc. Dvojka navazuje přesně tam, kde končí jednička. A jestli první tři díly jsou trochu pozvolněji plynoucí, kde postavy mají prostor se rozvinout a jejich charaktery rozkreslit, od čtyřky dále se to celé dramaticky sevře až do grandiózního finále. Za pozornost stojí i fakt, že se tvůrcům podařilo zdolat časté nešvary druhých sérií. Dvojka Tokyo Vice tak není ani přehnaně akčnější, nebo víc epická jen proto, aby divákovi dodala víc wow efekt boost. Právě naopak. Je skvělá v tom jak precizně rozvíjí příběh a postavy jedničky v dějové nadstavbě a bravurně uzavírá celý okruh kolem Jakuzy a jejích tradic. Samozřejmě nechybí pod produkčním dozorem Michaela Manna ani zde tradiční trademarky, které známe z jeho filmů. Skvěle napsané, castingově zmáknuté a realisticky zahrané postavy, concrete feeling velkoměsta, který jsme tak obdivovali na Heatu, nebo Collateralu a minimalistickou hudbu. Neznám lepší film o japonské mafii. (28.04.2024)

Perfektní kriminálka z prostředí Tokia konce minulého tisíciletí. Skvěle zmáknuté realie dávají zapomenout, že si scenáristé občas vymýšlí a diváka nepříjemně vytrhne z koncentrace, když se pro zvýšení napětí některé z postav chovají vyloženě dementně. Herci skvělí a vývoj postav přímo ukázkový. Ať už jde o Elgortova Adelsteina (návrat k rodině je silný, ale chybí dořešení sestry) nebo Kasamacuova yakuzáka. Watanabe za ty dva roky trochu sešel a z drsného detektiva přešel spíše na roli sešlého rádce. Doufám v další sérii, ale tam by museli stoupat už rovnou do vládních kruhů, aby zvedli laťku. Už tě nepotřebujeme... (04.04.2024)

„Občas není správným řešením to nejmorálnější.“ Žádné opáčko, žádné shrnutí z jedničky, zkrátka se jde rovnou na věc. Takové rozhodnutí úplně nechápu. Navíc je to celé zatraceně pozvolna plynoucí. Tokio dál skáče, jak mu pískají mafiánské klany. To, že pokračujeme prakticky se stejným obsazením, poskytuje možnost pracovat na hloubce a dát postavám zajímavější příběhový oblouk, nicméně na mě jich bylo už v první sérii poměrně dost a jen hrstka se mi dostala alespoň trochu pod kůži. U první poloviny druhé řady jsem měl navíc bohužel místy pocit, že kdybych třeba dva díly vynechal, tolik by se nestalo. Znovu těšili (japonští) herci, zatímco i tentokrát platí, že zatvrzelý a umíněný novinář Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak svého Jakea uchopit. Nijak blyštivé čtyři hvězdy. Dvě série jsou tak akorát.  (08.05.2025)

Jokohamský jakuzák Šinzó Tozawa má rád husí játýrka, a lidská játra ještě více... Jake Adelstein zjišťuje, že mít důkazy nestačí k tomu, aby noviny otiskly jeho článek. Korupce a zločin míří od nejvyšších pater, důkazy a lidi mizí, a co pak? Velice napínavé vyšetřování, které postupně nabírá na obrátkách, osobní životy hrdiinů nijak neoslabují vyprávěný příběh a krimi složku. Japonsko vždy nějak koexistovalo s jakuzou, ale když se někdo rozhodne převzít všechny gangy a vládu, pak může nastat problém. A vůči tomu se odhadluje bolestná realita naší doby, známá Adelsteinovi už v roce 2000, a vpřípadě některých naivních spoluobčanů snad už i dnes všichni vidí, jak to funguje. Média, neudělají nic, vláda nic, policie nic (je inflitrovaná, neschopná a zkostnatělá byrokracie). Zbývá jen pár jedinců na nichž visí, kdo bude zemi vládnout. Perfektní obsazení a herecké výkony, vše vypilované, vypointované. Na konci každého dílu cliffhanger jako Tokio Tower, takže není co řešit. (28.07.2024)