Okja

Moc milej a příjemnej film, kterej jsem si na nedělní podvečer pustil a vůbec toho nelituji, protože věřím, že mnoho lidí zasáhl u srdce a poplakali si u něj. A není se, čemu divit, jelikož i já jsem si u něj taktéž poplakal. A to už je, co říct, jelikož mně jen tak něco nerozhodí a nebrečel jsem ani na konci Titanicu anebo vlastně asi jo, ale to je jedno. Narazil jsem na něj pří projíždění databází sci-fi filmů, které jsem neviděl a vidím tam obrázek slona, tak jsem si ho ihned bez přečtení obsahu stáhnul a vzápětí ihned pustil, protože moje oblíbené zvíře je slon a klokan. A co nevidím, hned na začátku je mi vysvětleno, že to není slon, ale geneticky upravené prasátko obřích rozměrů, které vyrůstá v nádherné přírodě kdesi v Jižní Koreji společně s její nejlepší lidskou kamarádkou Mijou se kterou zažívá nejedno zábavné dobrodružství. Vše vypadalo v pořádku a myslel jsem si, že sleduji příběh dětského přátelství s roztomilým tvorečkem z živočišné říše a že tam bude maximálně zápletka jako z mého oblíbeného dětského seriálu z dětství s názvem Goro, bílý pes. Po půl hodině tohoto dvouhodinového snímku nastal zlom a já jsem zase dostal takovej vztek, že jsem to musel stopnout a naházet do sebe dvě čokoládičky, abych se uklidnil. Dál psát nebudu, abych nepsal spoilery, ale musím podotknout, že toto co dělají nejenom nadnárodní korporace zvířátkům kvůli svému zisku je do nebe volající a také doufám, že fakt existuje karma, která jim umožní v příštím životě se vtělit pomocí tzv. reinkarnace do těla těchto zvířat. Protože dokud budou žít takovéto kreatury, kterým já neříkám lidi, tak žádná lidská instance je nepotrestá. Ale až se dostanou na smrtelnou postel, tak se jim před očima objeví všechny zlé věci, které za celý život udělali a jelikož reinkarnace je založena na zásadách příčiny a jejich následků, tak si myslím, že to mají spočítané tito bohatýři, kteří nemají a nikdy nebudou mít dost, aby byli spokojeni. Pak je tu další věc, kterou jsme mohli vidět v tomto sice fiktivním příběhu, ale položeném na reálném základu a to je to, že existují lidé, kteří proti těmto bastardům bojují většinou nenásilnou formou a z mého pohledu by za to zasloužili minimálně metál, protože většina lidí jsou konzumenti a jsou mezi mentálové, kteří spořádají třeba i pět kilo masa týdně a pak se potěj a smrděj seškvařeným tukem, kterej jim leze i z uší, A dokonce jsem jel jednou na Moravu na brigádu, která spočívala ve sbírání jablek a tam byl chlapík, kterej popojížděl s bednami svým traktůrkem a ten mi dokonce říkal, že si neumí uvařit jídlo bez masa a že dokonce ani jedno nezná. Tak jsem vytasil svoji encyklopedii jídel, kterou mám pečlivě uschovanou v mojí makovici a vyhrkl jsem na něj asi sto jídel, které jdou udělat bez masa. A on tam celou dobu jen tak stál s otevřenou hubou a potil si to svoje sádlo, které přilákalo samozřejmě velké množství masařek a dalšího nepříjemného hmyzu. A takových retardérů žije v našem okolí velké množství a tento film by ani nepochopili, protože na to nemají buňky. Pochybuji, že tento snímek otevře těmto lidem oči, ale jsou mezi námi tací kteří ten rozum v hrsti mají a je to i vidět na zdejším hodnocení a proto já dávám 100%. (20.06.2021) (méně) (více)