Okja

Za ta léta se můj vztah k aktivistům hodně změnil, stejně tak jako k ekologii a masnému průmyslu. No a upřímně řečeno to hlavními a prvními podněty byly právě filmy, ať už dokumentární nebo ne, jsem rád, že si lidi víc a víc uvědomují, co je nezbytné k tomu, abychom mohli fungovat né jako jednotlivci, ale jako jeden sjednocenej celek v nějakém přijatelném soužití. Kupodivu je masný průmysl řadu let úspěšně přehlížen a kulinářský prasata z celého světa mohou dál debužírovat nad ostatky nevinných a mírumilovných tvorečků, kteří prostě proti nám nemají šanci. Takové genocidní tažení nemá žádné ospravedlnění a tvrzení, že ''silnější vyhrává'' zde nejsou na místě - zde je pouze a jen na místě poukázat na lidskou tupotu a zbabělost, vždyť své morče taky nesežerete. Hold svět není fér, řeší se kolem velké finanční tahanice a nelítostní dementi bez špetky slitování, či empatie nás povedou nejprve k výčitkám a lítosti a pokud budou další generace podobného přesvědčení, že je v pohodě denně předčasně ukončit miliony živočichů, pak i do bodu, který kolísá s nezvratitelnou záhubou. S naší nevyzpytatelnou společností je jakýkoliv scénář opravdu možný. Přesto musím zasalutovat Lilly i celému týmu za poctivě odřenou práci. (07.08.2017)

Prasátko Babe (v podobě bachyně všech bachyní) už zase jede do města aneb sociálně-korporátní kritika skrze žánrový megamix s pitvořícími se hvězdami za doprovodu balkánské dechovky. Dle veškeré logiky by to nemělo fungovat, ale Joon-ho Bong již poněkolikáté dokazuje, že nesourodost umí udržet na uzdě. Sice to má zákonitě mnohá "ale", ovšem výsledek je vždy minimálně zajímavý a v těch nejlepších případech, ke kterým se i Okja těsně řadí, dokonce přímo výtečný. (02.07.2017)

Hodně nevyrovnaný film. Začne jakousi korporátní mega show, kde se mi líbilo, že jde o parodii na různá ekologická hnutí. Ale pak se to přesune na skoro 40 minut někam do korejských hor, kde ty zpomalené záběry holčičky a veleprasátka (připomínající spíše přerostlého hrocha) jménem Okja v přírodě jsou ubíjející. Na chvíli se objeví trochu vtipu, když přijede moderátor televizní zvířecí show, ale pak zase musíme čekat, až se holčička dostane do Soulu a začne honička s hodnými teroristy, kteří nikomu nechtějí ublížit. Honička je vtipně natočená, jenže je jak z jiného světa najednou, protože to začne připomínat slapstick komedie (zvlášť to použití kuliček). Jako člověk se zasměje, ale nevím proč, přišlo mi to takové... zbytečně naivně hloupé. Popravdě i těžko říct, jestli film souzní s ekologickými aktivisty (jakože to chvílemi vypadá, že těžce ano), nebo je jenom proti modifikovaným potravinám obecně (což bych i chápal), či si z toho všeho naopak dělá jen prdel a vlastně nemá názor. Každopádně, jestli by se mě někdo ptal, jestli si po tomto filmu (a po těch vysoce emotivních záběrech z jatek) ještě někdy dám bůček nebo šunku - jo, dám. Mě by v divočině taky třeba lev sežral, aby si doplnil bílkoviny, a nekámošil by se se mnou, ani by nedal na moje velká hnědá kukadla. Jo a mimochodem, Mija se celou dobu tváří jako Majka z Gurunu, a občas má i její nadpozemské supermaní schopnosti. (16.07.2023)

Nie je zvykom, aby aktivisti Animal Liberation Front boli v blockbustery takéhoto rázu zobrazení v pozitívnom svetle, a už vôbec nie aby tvorili hlavných kladných hrdinov. Vzťah dievčaťa k zvieraťu je tiež vykreslený veľmi pekne a emocionálne. Je to veľmi dobrý spôsob, ako poukázať na šialenosť priemyslu živočíšnej výroby, konkrétne na príklade veľkochove prasiat. Vystupuje tam síce druh, ktorý sa podobá skôr na hrocha ako na prasa, ale po celý čas sa hovorí o „geneticky modifikovaných prasatách“, čiže ok, žiadna veľká fikcia. Myslím si, že tento film je skvelá agitka, ktorá môže potenciálnych veg(etari)ánov presvedčiť, a napríklad aj to, že na Americkej premiére sa podávali iba pescetariánske jedlá, dosvedčuje, že iba neidealizujem. (31.07.2017)

Ak máte radi zvieratá, nevadí, že sú naklonované alebo geneticky modifikované. Jednoduchá a úprimná láska týchto tvorov sa totiž na nič nehrá a dáva najavo hneď pocítiť ako sa zviera cíti. V protiklade stojí bezcitná zabijácka mašinéria slúžiaca zlatému prasaťu, ku ktorému vzhliada drvivá väčšina nielen vládcov sveta, ale žiaľ aj populácie. No a potom sú tu jednoduchí ľudkovia, ktorí nehľadia na špinavočisté (to je jedno) hry mocných podnikateľov a startuperov a žijú si svoj život v súlade s plynutím ročných období. Jedno či žijú na vidieku, alebo uprostred megapolisu. Narušiť výnosný biznis zabíjania tvorov v mene nakrŕmenia zväčšujúcej sa masy ľudí narušujú radikálne spolky, často na hrane alebo za hranou zákona a vo vedomom rozpore s oficiálnym právnym poriadkom. Pretože zákony sú často napísané v mene a na požiadavku ničomných GMO korporácií. A tak sa stáva, že právo písané je v rozpore s právom prirodzeným. Prirodzeným právom na život. Kohokoľvek. Vzdávam hold dojemnému spracovaniu týchto tém, prostredníctvom príbehu prostej lásky kórejského dievčatka - siroty - k mamutiemu prasaťu Okja. A súhlasím s užívateľom whackom - vidieť film áčkovej kategórie, ktorý by takmer bez výhradne schvaľoval a podporoval činnosť radikálnych organizácií akými je Animal Liberation Front je vskutku vec nevídaná. Ale chvályhodná. Len tak ďalej! (29.07.2020)