Zvláštní dny

Námětem velmi příjemná vizionářská záležitost příštích dní (Y2K), dnes už samozřejmě za zenitem, která se docela vymyká parketce Kathryn Bigelow, ovšem Cameronovo jméno u scénáře toho hodně objasňuje. Když vedle sebe naskládám atributy jako sci-fi hi-tech virtual fet, vraždy, snuff film, nepokoje ve vztahu k miléniu, Ralph Fiennes, docela se dívím, že to není za tutovej plnej, no moc tomu nepomáhá nafouknutá stopáž, kdy je dle mého názoru dost zbytečné sledovat, jak Fiennes dostane třikrát nadržku od stejné gorily, jak jde šestkrát přemlouvat Juliette Lewis, atd. Tyhle flashbacky film strašně brzdí a mně přišly otravné. Ani velkou záhadou obestřené gró příběhu se na konci neukáže jako nějak světoborné, takže i když Strange Days za pozornost bezesporu stojí, je to jen za čtyřhvězdičkovej virtual mord. 80% (25.01.2015)

No myslela jsem si, že mi s tímhle filmem utekl nějaký klenot, ale nestalo se tak. Na jednu stranu zajímavá sci-fi premisa s krimi zápletkou, sexy mladý Ralph Fiennes v roli bývalého detektiva, který si sám podělává život, a nadupaná Angela Basset jako jeho zamilovaná pragratická kamarádka, která je pro něho schopná zmlátit bandu divných existencí. Atmosféra upadajícího New Yorku tesně před oslavou příchodu nového tisíciletí. Tom Sizemore v šílené paruce půjčené z asi pornofilmu z 80. let (možná? Není to můj žánr...). Na druhou stranu Kathryn Bigelow nezvládla tenhle kousek urežírovat. Film se zvlášť v první půlce příííšerně vleče, je tam spousta scén navíc, které odvádějí pozornost od hlavní krimi zápletky. Říká se, remake si nezaslouží staré a dobré filmy, ale špatné filmy s výbornou premisou. Tohle je jeden z nich. Akorát toho mladého sexy Ralpha Fiennese je škoda. :-( (09.02.2021)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Koho baví fantasmagorie a libuje si v ní, tohle je ideální film právě pro takové diváky. Grygar krásně mluvil o tom, že oni, vědci, co vysvětlují podstatu, tam měli v sále dvacet lidí, ale Souček měl vedle v sále tři sta lidí. Lidem prostě víc vyhovuje fantas, který jejich rozum bere, než selská logika, které se rádi a úspěšně brání. takže jak jinak - jao vždy - náš zákzník, tak mu šoupneme co chce, ten je náš pán. Chce blbiny, tak už mu je lifrujeme. Chce psycho, už ho posíláme, chce filozofii, á to ne, to nebere, od ní pryč, tedy od lásky k moudrosti utéci, to je dřina... (28.09.2010)

„Zvláštne dni” , konkrétne sa v tomto prípade jedná len o posledné dva, so začiatočným dátumom 30. december 1999 a so stanoveným časom 1 hodina, 6 minút a 30 sekúnd ráno, a to s tromi šialenými výrastkami, ktorí sa akurát zrovna chystajú vylúpiť čínsku reštauráciu, pričom si to jeden z nich následne aj nahráva cez "SQUID" , čo znamená v preklade asi toto: „Nelegálne elektronické zariadenie, ktoré zaznamenáva spomienky a fyzické vnemy priamo z mozgovej kôry nositeľa na zariadenie podobné MiniDiscu na prehrávanie” a s končiacim sa na rovné »MILÉNIUM« , t. j. už 1. január 2000, čiže už po dvoch minútach a 46 sekundách po polnoci, kedy budem mať za sebou - neuveriteľne bujarú, silvestrovskú žúrku, na ktorú môžem sotva vonkoncom niekedy zabudnúť, keď sa mi tak predsa extrémne vryla do pamäte... Akýmsi prostredníkom celej „veselice” je/bude postava Lennyho Nera, ktorá nielenže kšeftuje s týmito diskami, kedy si môže kľudne prehrať napríklad i takú explicitnú vraždu prostitútky, ale aj súčasne prebieha v tomto prostredí i akýsi vojnový stav, ktorý majú pod taktovkou policajné zložky LAPD, keď i u nich sa určite nájdu nejaké » čierne ovce « , alebo pouličné nepokoje čoraz intenzívnejšie naberajú na obrátkach, a tak nie je žiadna núdza o potenciálnu zrážku - demonštrantov proti „cajtom” , ale toho zmätkového miš-mašu, je v podstate ešte oveľa viac, až si teraz normálne myslím, že autor scenára James Cameron, musel snáď pojesť samé, divé huby (muchotrávky), či opäť mal extrémne divoké sny, ako býva v jeho typickom zvyku, keď potom vymyslel extra digitalizovaného Avatara... ? Hlavný predstaviteľ Ralph Fiennes, ináč po celý čas vyzeral, ako Bradley Cooper, povedzme z Hangoveru, až som miestami mával problémy ich dvoch vôbec rozoznať, že akoby mu vari sám z oka vypadol ! Nemyslím to ani tak z pohľadu alkoholového opojenia, ako skôr tou fyziognómiou ? Ozaj, všimli ste si to ? Toto je tak násilný, filmový zlepenec, ktorý na jednej strane trvá dlhých 2 a pol hodiny, no na strane druhej, sa toho v ňom udeje toľko absurdne-prehnaného, až je to normálne (ne)sympatické, že im musím skrátka všetkým fandiť, lebo vidieť pohromade tak veľa všelijakých, bizarných postavičiek, sa stopercentne nevidí úplne každý deň, no zároveň to vidieť v celej svoje kráse znovu, už viac absolútne netúžim ! Po Bode zlomu sa režisérka niekoľkonásobne viac odtrhla z reťaze, že tu niečo nie je s kostolným poriadkom... !? Toto nie sú „zvláštne dni” , toto sú mimoriadne psie dni, aké by som prežiť nechcel ani v najdivokejšom sne. PS: Vo filme je absolútne nekontrolovateľný obsah teroru, ktorý je až samoúčelný, pretože netuším, čo si ním tvorcovia vlastne sľubovali ! Až mám dojem, že kvôli výslednému efektu... ? I napriek negatívnym dojmom, 60 % ponechám ! Oproti Point Break, sklamanie. (28.10.2020)