Rod Draka - Série 1 (2022) (série)
The Black Queen
Režie:
Greg YaitanesScénář:
Ryan J. CondalKamera:
Pepe Avila del PinoHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Emma D'Arcy, Matt Smith, Steve Toussaint, Eve Best, Rhys Ifans, Elliot Grihault, Phoebe Campbell, Max Wrottesley, Nicholas Jones, Michael Elwyn, Anthony Flanagan, Bijan Daneshmand, Ewan Mitchell (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rhaenyra truchlí nad tragickou ztrátou a snaží se udržet říši pohromadě. Daemon se připravuje na válku. (HBO Max)
Videa (1)
Recenze (67)
Myslím si, že zdejší hodnocení je teda těžce přestřelené. 7:00hod a 93%. Na finále řady to bylo sakra málo. Celý díl čekáte, co se stane, abyste si v poslední minutě povzdechli, že ano, smrt prince je potřebný impuls pro příběh, ale v kontextu řady a finále je to sakra málo. Rod draka měl dobře našlápnuto a kdyby měl povedené finále, mohl být zcela povedený a mohl trumfnout podzimní soupeře. Avšak díky se finále se to řadí do průměru a vcelku nudy. Je to takové neustále čekání na něco a nic moc nepřichází. A vážně mě nepřesvědčí poslední minuta. ()
S ohledem na nedavno prectenou predlohu, tak me mrzi zmeny. Daemon v knize neni zaporak, tak jak je vykreslen v serialu a to stejne se tyce zaverecneho souboje draku, kdy naopak, co v serialu jr podano jako nehoda/nestastna nahoda, tak v knize byl umysl. Za me to meni charakter postav, coz se mi moc nelibi. ()
The war has begun. HBO si bohužel neuhlídal únik na internet. Závěrečný díl první série je od pátku venku (nebo já jsem to viděl v ten den) a to čekání na HBO MAX jsem nevydržel a musel jsem se podívat. Je to úžasná tečka za touto skoro až dokonalou sérií ve které se připravovala půda pro budoucí válku. Postavy jsou skvěle vykresleny, karty rozdaný a krev může začít téct. Po kinematografické stránce je Rod Draka fantastické dílo, které potvrdilo dominanci HBO na seriálovém poli a posledních 10 minut této epizody je na seriálovou tvorbu něco fenomenálního a strašně závidím těm, kteří mají možnost tento seriál sledovat v kině na velkém plátně. Čekání na 2 sérii bude dlouhý. Adept na seriál roku. Minimálně v TOP 3 to bude u mě. ()
Finále jsem asi podle nadšení ostatních uživatelů tak úplně nepochopil; mně se totiž nezdálo, že by došlo, vzhledem k předchozímu dílu, k výraznému posunu v kvalitě. Jasně byly tu plány i protiplány, ty tu ale byly i minule, a když nebudu brát v potaz změnu ve vzdušné převaze, zase se toho tolik nestalo. Takže ano, šel jsem znovu do svého prvosezónního maxima, ale pokud by ode mě tvůrci chtěli nějakou pěticípou navíc, museli by přece jen přidat. Ale jsem realista, takže si plně uvědomuji, že je jim má hvězdička v databázi, o níž v životě neslyšeli, naprosto ukradená a že jim bohatě stačí, když šustí zelené. Jo, a těch komplikovaných porodů a porotratů už by taky mohli nechat. / Poučení: Když vložíš svá aktiva do hazardní hry, musíš počítat i s jejich ztrátou. ()
Režisér Greg Yaitanes se nijak nepodílel na Hře o trůny, přesto se u druhého seriálu ze světa Západozemí zvládl zapsat jako šikovný tvůrce. Chopil se nejen režie druhé a třetí epizody, ale dočkal se i pocty ohledně faktu, že se chopí režie finále celé 1. série. A rázem vyvolává tužbu po tom, aby se vrátil i k režii některých epizod 2. série. Finále 1. série Rodu Draka totiž definuje to, co si člověk představí při zmínce o finále série. Finále 1. série chrlí jeden silný emocionální moment za druhým, které by fungovali sami o sobě i bez bravurního doprovodu soundtracku Ramina Djawadiho, právě ten ovšem přidává ještě plus navíc. Při vzpomínání na minulost dochází na zrcadlení některých událostí, kdy vývoj Rodu Draka funguje prakticky až poeticky. Potvrzuje se, že tvůrci v podstatě vzali fiktivní kroniku rodu Targaryenů sepsanou samotným Georgem R. R. Martinem a na jejím základu vystavěli bravurně napsanou fantasy, která minimálně prozatím nadále nestojí na jednom epickém momentu za druhým, ale skvělých momentech, které snadno šponují diváckou pozornost. Za vrchol celé epizody jde považovat pasáž na Bouřlivém konci, především následky osudového setkání. Jak bylo snadné se obávat, že tvůrci pojmou strany krapet černobílé, po vzoru Hry o trůny to vlastně tak úplně snadné není a i když jsou přítomni jasně definovaní záporáci, některé z nich nadále tak úplně zaškatulkovat nejde. Princ Aemond v podání Ewana Mitchella budiž jedním příkladem za všechny, kdy se Mitchellovi především daří prodat krapet bouřlivého prince, který to má ovšem zároveň v hlavě srovnané a především očividně má jisté morální zábrany. Jeden stěžejní moment, kterému tvůrci na rozdíl od Martinova Oheň a krev dali krapet jinou interpretaci, budiž jedním příkladem za všechny, právě tento zmíněný moment bude mít ostatně nevyhnutelně velkou dohru. Zhruba posledních 10 minut se ovšem u Černé královny už ani nedá dýchat, především díky uchopení Yaitanese, který si vyhrává s bouřlivým prostředím, draky a zdánlivým oddechem, který je ovšem ihned utnut jedním neskutečně zdrcujícím momentem. Černá královna je jeden velký spektákl, který se vyrovná i těm nejlepším epizodám Hry o trůny. Pokud se mají další série vydat přesně tímto směrem, tohle je cesta. Yaitanesovi stačí jedna scéna, aby dokázal, že akci zvládá naprosto fenomenálně a především naznačí potenciál Tance draků. Emma D'Arcy tu předvádí bravurní charakterní herectví, kdy stačí jediný pohled do kamery, aby se prodala transformace Rhaenyry. Matt Smith je v roli Daemona Targaryena pořád neskutečný bouřlivák a přesto je příjemné ho vidět v krapet jiném světle a navíc není nutné se obávat, že by Rod Draka neměl v zásobě zajímavý vývoj postav. Minimálně u pěti postav je po desáté epizodě jasné, že s nimi půjde pracovat ještě hodně zajímavým způsobem. Nad Černou královnou by se vlastně dalo jen dál a dál rozplývat, důležité je, že byla 1. série zakončena ve velké formě a její jediný nedostatek tkví v tom, že je na nějakou dobu posledním dílem skládačky do příběhu rodu Targaryenů. Na kvalitu se ovšem vyplatí počkat.... () (méně) (více)
Reklama