Rod Draka

Triumfální ve všech ohledech. Seriál sebevědomý jako Leviathan, jehož tělo tvoří všichni ti nešťastní poddaní pošlapaní v dračí jámě, a stejně neúprosný. Má možná méně různorodé postavy než Hra o trůny a stále nedosáhl vrcholu, kterým byla 3. a 4. řada, ale čerpá z pevného tvůrčího záměru s jasně vytříbenou estetikou (výtvarně si bere to nejlepší z pozdní Hry o trůny a zanáší do ní martinovské rekvizity a dramatické výtvarné prvky: k lepšímu změněný železný trůn, stůl sloužící jako mapa podsvícený voskovicemi na Dračím kameni), nesmírně komplexní práce se symbolikou, a to vše při zachování zdařilosti politických machinací prvních sérií... Rod draka není jen vynikající fantasy seriál, nejpozději v 8. epizodě musí být i pochybovačům zjevné, že kromě výborné fantasy sledujeme dílo přesahující žánr, seriál, který je regulérním dramatem, jedním z nejlepších letos. A nevděčí za to jen uhrančivé scéně, v níž se Viserys, prolezlý leprou a výjimečně neomámený makovým mlékem, belhá trůnním sálem a ze všech sil se škrábe na bodající křeslo znamenající říši (o tom, jaký tvůrčí vzmach panoval na place Rodu draka budiž dokladem to, že Daemonovo nasazení koruny na Viserysovu zohavenou hlavu improvizoval Matt Smith). Ty nejlepší seriály mají sílu nás morálně zneklidnit: na kanibalovu kuchyni a bohaté chody rozprostřené na stole v Hannibalovi se nám proti naší vůli sbíhají sliny, a jen stěží by šlo tvrdit, že incestní scéna mezi Rhaenyrou a Daemonem v uličkách chtíče v Králově přístavišti nevzbuzuje vzrušení... Hra o trůny byla mnohdy kritizována za časté zobrazování sexuálního násilí, ale zavírat oči před jevem provázejícím všechny společnosti a všechny válečné konflikty jen proto, že se jedná o fantasy svět, by bylo zjednodušující. Rod draka, který si tuto výtku nicméně vzal k srdci, zase sklízí kritiku za příliš drastické a opakované zobrazení porodů. Ale porody, zde fungující doslova jako body horror, představují významnou součást vyprávění. Svět je odpudivé místo, a svět dědičných monarchů a všemocných šlechticů tím spíše. Možná má jediná opravdová výtka směřuje k tomu, že seriál ukazuje ženy, Rhaenyru, Alicient i Rhaenys, jako zdrženlivější, pokud jde o rozpoutání války, podporuje tak mýtus, že ženy jsou jako panovnice mírumilovnější. Ubírat ženským hrdinkám touhu po moci není feministický přístup, jak si moderní Hollywood dnes bohužel často myslí. Nesmyslná je naopak stížnost, že v seriálu není komu stranit. Gratuluji, narazili jste na pointu Martinovy hry o trůny. Nakonec vás mocipáni bez rozmýšlení obětují a zadupou jako Daemon na drakovi v třetí epizodě nebo Rhaenys v deváté prostě proto, že tento systém vlády decimuje všechny kolem.... Rod draka je masterclass v tom, jak adaptovat specifický typ materiálu, tedy pseudohistorickou kroniku s minimem dialogů. Sdílí tolik podobností s Prsteny moci, jak ve zdrojovém textu, tak v konkrétních scénách (cvičný souboj, pohřební ritus, který o mořské kultuře odhalí v několika minutách více než tři epizody strávené na Númenoru, umírající král zaměňující identitu ženy sedící na jeho smrtelné posteli), ale nikoliv v tom nejdůležitějším, a to je kvalita. Jejich realizace a promyšlenost nemůže být odlišnější. Ve výsledku Drak Prsteny zcela zastiňuje podobně jako Aemondův drak draka Luceryse na bouřné obloze. Nezbývá než žasnout, jak sebevědomě je ten kolos stavěný. (01.02.2024) (méně) (více)

(1. série) Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... (25.10.2022) (méně) (více)