Elvis

Režisér Baz Luhrmann potlačil osobitost rock n´ rollové ikony, z nekvalitně namaskovaného a do karikatury hozeného Toma Hankse učinil (zcela nevhodně) průvodce filmem a film ve své zbytečně přebujelé stopáži nejvíce zaujme svým inovativnějším technickým zpracováním. Faktické chyby a nepřesnosti rozhodně tolik nevadí, podstatně horší je, že život Elvise Presleyho, alespoň podle výsledného filmového materiálu, nebyl příliš zajímavý. Dost zamrzí celkové osekání (drogových) trablů a paranoidních stavů, které provázely krále rock and rollu na konci jeho životní cesty. Vyvrcholí to tím, že film nezobrazuje jeho skon a vyřeší se to po náročné dvou a půl hodině (nepočítám závěrečné titulky) titulkem s datem jeho úmrtí. Tak takhle tedy ne. Naprosto iritující je na filmu Tom Hanks. Poprvé v kariéře ztvárnil temnější postavu a působil směšně a nevěrohodně. Nevěřím, že by někdo jako Elvis po většinu své kariéry někoho takového nechal řídit svoji kariéru, jak to horentně popisuje film. Hanks mně ponejvíce připomínal Tučňáka z Batmana, to ale není kompliment. Tím lepším z dvojice je rozhodně Austin Butler jako Elvis. Jak film postupoval, už se začal na svůj slavný předobraz podobat. Na maskách a detailech (rty) se i tak mohlo více zapracovat. Určitě důležitou složku filmu tvoří hudební složka. Nepatřím k těm, kteří by Elvisovu hudební tvorbu vehementně adorovali, rozhodně se ale najdou songy, co vešly do povědomí. Když se na jednom z vystoupení rozeznělo Suspicious Minds, tak se dostavil příjemný pocit, znásobený impozantně zvládnutou imitací pěveckého idolu, včetně jeho pohybové sestavy. Většina filmu je ale sáhodlouhá nuda, v níž převládá obrazová a technická kvalita nad tou obsahovou. Pro mě málem propadák. 5/10 (18.08.2022)

Je to trochu snobská podívaná. Na první dobrou rip off Moulin Rouge. Podobný příběh o tom, že show must go on, zlatém vejci a jeho dojení do konce s dechem. Části, které jsou vyprávěny tímto stylem tomu zprvu moc nesedí, ale nakonec vlastně celkem ano. Luhrmann klouže po povrchu v rámci tří vytyčených období a v každé části se mu daří najít dobrý rytmus, takže se u toho divák v sedačce hezky vrtí do tempa, obdivuje skvělé masky, kostýmy a Austina Butlera. (31.07.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)

Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost. (29.06.2022)

Čekat na Luhrmannův nový celovečerní film devět let bylo utrpení, ale minimálně po stránce vizuální a střihové a v souhrnu všech obvyklých autorových manýrů Elvis nezklamal, naopak. Všechno svítí, pulzuje a přejíždí ze strany na stranu, od okna k oknu nebo přes střechy přesně tak, jak si fanoušci vymodlili. Problematický, ale zároveň tuze odvážný tvůrčí zvrat je vypravěč. Oddálit se od zbožštěné ikony a nechat mluvit někoho, kdo je i při sebevětší objektivitě antagonistou, mohlo dopadnout absolutním scenáristickým karambolem. Místo toho je Elvis živější než jiné biografie, zároveň ale divácky ne vždy příjemný a chvílemi až jedovatý. Zkrátka jako kdyby Austrálii vyprávěl Fletcher nebo dokonce kdyby nás po Moulin Rouge svým hlasem prováděl sám Vévoda - tedy úplně jiný druh emocionálního zážitku. Chápu všechny, kteří této změně propadli, chápu ale i všechny, kteří měli dojem, že je tvůrci nutí začít nenávidět Toma Hankse. Já zůstal blízko nadšené horečky ze všech kamerových a zvukových hrátek, ale i mírně roztrpčen tím, že všechny Bazovy filmy za posledních třicet let mě zasáhly ještě o tón přesněji. (10.10.2022)