Babylon

Chazelle se nám nějak utrhl ze řetězu… Zatímco z jeho předchozích tří počinů (Whiplash, La La Land, První člověk) jsem byla vysloveně nadšená, z tohoto opulentního a vnitřně nabubřelého díla mám trochu rozporuplné pocity. Herecké výkony skvělé, hudba a barvitost jedou na maximum, hýří to zábavnými i šílenými scénami, a chápu očividnou snahu vzdát hold někdejší zašlé době rozpuku zvukového filmu v Hollywoodu (a potažmo oslavit filmové umění obecně). Jenže se v tom všem ztrácí ryzost tohoto sdělení z důvodu nedostatku soudnosti. Režisér/scénárista by měl mít jasnou vizi a vědět, co filmu slouží a co naopak ne. Zde mám pocit, že Chazelle o tento druh zdravého úsudku přišel a bohužel ho nikdo dostatečně nekorigoval. Film je tak zatížený velkou spoustou samoúčelného bizáru, který dělá dojem, jako by se Chazelle najednou zhlédl v Tarantinově stylu (konkrétně ve filmu Tenkrát v Hollywoodu), ale nezvládl to ukočírovat a dát tomu skutečný smysl. Namísto toho z toho jen čiší velké ego, ale nefalšovaná jímavost a hloubka emocí, tak příznačné pro Chazellovo dosavadní dílo, jako by se téměř vypařily. Závěr k tomu má trošku našlápnuto, ale hned na to je vše zadupáno příliš dlouhou „blikající“ sekvencí, která má být průřezem filmovým uměním, ale ve výsledku je jen dalším důkazem, že Chazelle ztratil schopnost určit zdravou míru. A míra je ošemetná věc, jelikož rozhoduje, zda věci na diváka fungují nebo ne. Nevím, co zatemnilo Chazellův úsudek, ale moc doufám, že ho u svého dalšího filmu opět nalezne. Babylon sice pobavil, ale hluboký dojem nezanechal. A ani název filmu, fikaně vybraný tak, aby předem ohlašoval, že má divák očekávat „zmatek“, neomlouvá to, že Chazellův výtvor tentokrát vyměnil duši za ego. ~(3,2★)~ (21.02.2023)

Chazellův love letter a zároveň manifest proti uprděný hollywoodský korektnosti a uniformitě, kterou zažíváme právě dnes a zase znovu. Maximálně jsem hodnotil už First Man a La La Land, ale zde Babylon je ještě jiný vrchol co se týče ambicí i v suverenitě. Pořád žasnu jak se tohle podařilo realizovat, s takovou stopáží a v autorsky tak utržený podobě — cíl byl k*rva riskantní a vysoko, za mě je to dokonalá trefa do černý. Ta muzika (!), řízený chaos a energie, top vizuál a casting, podmanivý mix dekadence, snílkovství a melancholie, dojemný meta přesah se Singin' in the Rain, nesmrtelností filmových klasik a hořkých osudů hereckých hvězd. Navíc cenný záznam o zápalu a tvůrčí svobodě konce éry beze zvuku. Plná palba a velká vnitřní radost, značka kino 3x. (19.01.2023)

V pár momentech to má něco do sebe, ale jako celek mi to přišlo veskrze nesnesitelné, a to jak tou šílenou stopáží a hromadou nechutností, tak tím, jak hnusně se k sobě většina postav chová, a jak to celé působí zbytečně a prázdně. Vlastně jsem nepochopil, proč bych měl chtít takovou do sebe uzavřenou režisérskou exhibici vidět, a považuji její zhlédnutí veskrze za ztrátu času, protože jsem vůči těmhle pompézním, ohlušujícím a na efekt vystavěným filmům zcela imunní. V průběhu projekce se dokonce pár lidí zvedlo k předčasnému odchodu a vůbec jsem se jim nedivil, protože jsem sám přemýšlel nad tím samým. Nakonec jsem vydržel až do konce v bláhové naději, že se snad dočkám něčeho, co mi vynahradí tu předchozí tříhodinovou nudu - aby mě konec ještě o to víc otrávil. Nesralo mě to vyloženě tak moc jako před 3 lety Once Upon a Time in Hollywood, ale nemělo to k tomu moc daleko, a smutně jsem u toho vzpomínal, jak mě kdysi nadchnul The Artist, protože Chazelle ze mě na rozdíl od něj dostal přesně nula emocí (a nechápal jsem lidi, kteří se v kině u filmu pořád něčemu smáli), a mrzí mě to o to víc, že zatím všechny jeho předchozí filmy se mi hodně líbily. A divil bych se, kdyby to v kinech neskončilo jako propadák, protože tohle fakt není film pro mainstreamové publikum. (19.01.2023)

Těch 5* snad ani dát nechci, ale něco mi říká, že musím. V mnohém geniální, v lecčem zhýralé tak, že i Caligula zůstane daleko v prachu. Ví snad Chazelle víc než my obyčejný nehollywoodský plebs? To se mi půl filmu honilo hlavou. Když ve filmu nejsou orgie a seroucí sloni, je film krásnou poctou filmovému řemeslu. Scénu s natáčením zvukové scény prosím pouštět povinně na filmových školách. Naprostý vrchol filmu spolu s natáčením Conradova dobového filmu a konečné sekvence, kdy se musí rozbrečet každý dlouholetý milovník filmu. Robbie je neskutečný živel, Hurwitzova hudba je duší filmu. Hollywood je stoka, kde občas vznikají kouzelné filmy. (19.01.2023)

Tak to čumím, že som to zmáknul na jeden záťah. A nebolo to zlé. Výborný humor, ktorý mne osobne parádne sedí.  Margot Robbie bola absolútnou hviezdou! Ešte teraz mám mokro v gatiach, ako píšem tento koment. Síce neobľubujem moc hlučné filmy, kde je po chuj ľudí na jednom mieste a čase zároveň, ale za tie tri hodiny som si na to akosi zvykol. Tiež ma sralo trochu to ságo, ktoré celý čas hralo vo filme a pripomínalo mi jeden song od Bez ladu a skladu - Parné valce. Ale celkovo mi film na svoju dlhú stopáž prišiel ako dobrá zábava a osobne nemám pocit, že by mi ukradol čas môjho života. Ale aby som ho niekomu mal doporučiť, tak zase taká pecka to nebola. Mne film prišiel na koniec veľmi smutný. (06.02.2024)