Řeka

Z průvodních materiálů je zřejmé, že se jedná o zakladatelský film lyrického žánru (Krška, Vláčil) a současně i o jeden z prvních svébytných projevů tehdy vznikající české kameramanské školy. Vazba na filmy Machatého nebo Fričovy a později i Vávrovy je tu víc než zřejmá. Kromě jedinečné "krajinné" kamery zaujmou nejen herecké výkony (Jaroslav Vojta), ale i dokumentární hodnota filmu (vystupování a jednání venkovského učitele v podání Rudolfa Deyla staršího). Velký úspěch, který ŘEKA sklidila na tehdy počínajícím filmovém festivalu v Benátkách, jen dokresluje pozoruhodnost díla, jež dobová veřejnost přijala se zřetelným váháním. V Rovenském - i v jeho opřehlížené citovosti zaměňovaníé - ztratila česká kinematografie hraného filmu výraznou, mimořádně talentovanou osobnost. i (14.01.2014)

Krása. Teda keď odignorujem počiatočné sklamanie, že film na dvd nemá reštaurovaný obraz a vyzerá ako cam rip. Chápem starobu filmu, asi teda v normálnej kvalite neexistuje.  Strojené monológy a naivitu pri začiatkoch zvukového filmu neberiem ako negatívum. Potešila ma vynaliezavá kamera (pri scéne chaosu na dedine dianie zaberá jedna kamera zhora, druhá cez plot a tretia ešte niekde z diaľky), snové sekvencie, a hlavne tá scéna ženského spevu pred maringotkou, za ňou stojí chlap a pes skúša loziť po schodoch - fakt krása. Len toho Marvana tam na konci nemuseli cpať, pokazil atmosféru. (01.08.2022)

Ve srovnání s Machatého filmy působí Rovenského Řeka mnohem skromněji, ale zároveň mnohem bezprostředněji a hřejivěji. Hlavním tématem je láska. Zatímco Machatý zobrazil její tragickou variantu, Rovenský zvolil pohled romantický, navíc zasazený do typicky české krajiny a do neméně typického společenského prostředí. A stejně jako Machatého filmy, i Řeka si vydobyla obdiv a uznání na mezinárodních festivalech. Necelý rok po natočení byla pořízena v Berlíně dabovaná verze, která se poté uváděla ve třiceti zemích světa pod názvem Mladá láska (Junge Liebe). Za zmínku jistě stojí vyjádření mezinárodních porotců o rozhodnutí udělení prestižní ceny Poháru města Benátek za rok 1934: "Za velké tvůrčí úsilí, dosažené nejprostšími uměleckými prostředky a současně za plné pochopení a přesvědčivé ztvárnění přírody, což obojí je výrazem skutečné národní filmové školy." V tom tkví samá podstata celého filmu. Řeka je vskutku dílo ryze národní, přinášející do tehdejšího kinematografického spektra nový, osobitý tón. Rovenský dokázal, že dílo, které těží z hlubokých národních pramenů, může divákům otevřít zajímavější a přitažlivější svět než kosmopolitní podívaná. Řeka je prostou písní o mladé lásce, o kráse rozvíjející se přírody a o těsném sepětí lidí s prostředím, v němž žijí, vyrůstají a které se do nich otiskuje. Námět k filmu napsal posázavský učitel Jindřich Snížek, který měl díky svému povolání možnost konfrontace. Tím, kdo však překvapil, byl Josef Rovenský, známý do té doby spíše jako herec a tvůrce neúspěšných filmů. Okouzlen naivně prostým vztahem dvou mladých lidí, jejichž příběh odvyprávěl moderními výrazovými prostředky, dosáhl svého prvního uměleckého vrcholu. Značný podíl na úspěchu má i citlivý přístup kameramanského mistra Jana Stallicha, který svými záběry na přírodní scenérie záměrně zvýraznil poetiku daného místa. V hlavních rolích se objevili debutanti - neherci Václav Jalovec a Jarmila Beránková, která se později v českém filmu objevovala spíše ve vedlejších rolích. Za pozornost stojí i výkony dospělých partnerů, především sourozenců Vojtových jako rodičů hlavního hrdiny, Rudolfa Deyla staršího v úloze starého učitele a Jana Svitáka v charakterově zajímavé masce pytláka. Na Rovenského Řeku o několik let později zcela otevřeně navázal mladý František Čáp se spisovatelem Václavem Krškou snímkem Ohnivé léto. ŘEKA, dílo čítající již pětasedmdesát roků, je navzdory této skutečnosti stále živým a krystalickým tokem, přinášejícím divákovi otupělého XI. století lásku, mládí a svobodu. Věřím, že si těchto pojmů dokážeme vážit i dnes. (17.03.2009)

S chutí a s přitakáním jsem si přečetl pozitivní komentáře - málokde je vidět tak zřetelně, jak ty negativní pokulhávají. Kromě toho, co zde bylo již popsáno, není možno se zdržet úvahy nad tím, kolik sázavské vody se za posledních 84 let přelilo, a co všechno vzalo s sebou. V podstatě celý, po celá staletí tradovaný zůsob bytí. Tehdejší berzboté existenci se dnes sice jen lehce uchichtáváme, ale bolelo by to, kdyby nás všechny naše boty koply do zadku... Kluka poslali do města, aby se odnaučil lesu; asi se to odnaučení naučil dobře. Pozn.: Řeka je jedním z filmů, na který navazoval lyrický proud nové české vlny, který se jasně vydělil od filmů sarkastických, ironických a holedbavých, které nakonec převládly. (05.05.2017)

(viděno v dubnu 2011) Rovenského Řeku bych asi ignorovala, nebýt blížících se státnic a toho, že jedna otázka nese název poetický film. Takže doháním resty a začínám právě Řekou. V době svého vzniku a uvedení do kin to musela být bomba, já mám však s poetickými filmy dlouhodobý problém. V dnešním kontextu, ač by se tak filmy hodnotit neměly, Řeka ztrácí na naléhavosti, atraktivitě. Co zůstává, je výborná Stallichova kamera a jeho záběry krásné krajiny, která byla tenkrát prostě jiná. Líbila se mi metafora řeky, citlivé líčení příběhu včetně romantické linky, ale jako celek to na mě nezapůsobilo jako bomba. Takže hodnotím poměrně vysoko spíše proto, že tohle je film, který by přese všechno neměl být zapomenut. Mne až tak nedojal. (17.04.2012)