Seveřan

Severan je preplnený skvelými scénami (celé prvé dejstvo, prvý útok na dedinu so Skarsgardom, vynikajúce rituálne zábery, boj s kostlivcom a podobne), ale aj množstvom symbolickej vaty (rozhovory s čarodejnicou, hranie otca a syna na vlkov...). Navyše Skarsgard, ktorého mám inak rád, má mierne sklamal a jeho postava bola vykreslená príliš jednofarebne. Naopak potešenie mi priniesli výkony Kidman a Taylor-Joy. Trochu mi tiež prekážalo, že príbeh bol prakticky jedno veľké klišé a okrem malého zvratu nepriniesol nič, čo by som nepredvídal. Od Eggersa som pritom čakal trochu prepracovanejší dej. Cez všetky spomínané mínusy som si však film celé dve hodiny užíval, a tak to budú slabšie štyri hviezdy z piatich, resp. 7/10. (05.06.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Z počátku mě to moc nebavilo a tou hamletovskou látkou mi to připomínalo Lvího krále, který mě podobným způsobem nudil. Moje pozornost zbystřila až v 36. minutě, kdy se konečně na scéně objevuje Anya Taylor-Joy (která byla hlavním důvodem, proč jsem chtěl film vidět), ale skutečně zajímavé mi to přišlo až od 78. minuty, kdy konečně začne Amlethovo pomstychtivé běsnění (btw. dle ohlasů jsem čekal, že té krve tam bude trochu víc) - film si tedy po mém soudu dal dost na čas, než vyložil všechny karty na stůl, ale nijak zvlášť mi to nevadilo (děj mi nepřišel nějak roztahaný nebo nezáživný, spíš se tam občas dějou zvláštní věci, o kterých jsem moc nevěděl, co si o nich myslet - ale to platilo už u Eggersových předchozích filmů). Herecké výkony jsou velmi dobré, hraje tam super hudba, odehrává se to na krásných místech a celkově je to vizuálně pěkná podívaná a titulní postava je velmi zajímavá a v závěru jsem k ní pocítil i záchvěv sympatií, takže jak jsem k tomu asi byl původně trochu skeptický, tak mě to nakonec dostalo podobným způsobem, jako třeba kdysi Statečné srdce, což je přesně ten typ filmů, které mi standardně nic neříkají, ale zrovna v tomto případě mi to prostě sedlo. (22.05.2022)

Ze všech tří filmů Roberta Eggerse je zrovna Sevřan asi nejpřístupnější širšímu publiku, protože příběhovou linkou se hodně podobá Disneyovce Lví Král. Film je hodně komorně natočený s přimočarým příběhem, který má ve filmu jenom jeden zvrat (který jsem úspěšně odhald už dlouho předtím než na něj došlo). Vizuální stránka filmu je perfektně natočena, protože se jedná o takzvaný artový film a obecně tenhle snímek nemá žádnou kulervoucí hollywoodskou akci, což v tomhle případě není výtka, ale naopak pochvala. Akční scény jsou krátké, realistické a nejvíc bych je asi přirovnal k akci z filmu NIKDO. Ne kvůli choreografii, ale kvůli té její údernosti a syrovosti. Navíc je většinou natočená na jeden záběr, takže je všechno krásně přehledné. Vrcholem filmu pro mě byly různé snové a halucinogení sekvence, které víc odkrývaly tu severskou mytologii a její mýty. Škoda, že jich nebylo víc. Film můžu jedině doporučit, ale upřímně to není snímek, který bych si chtěl v nejbližší době pustit znovu. Hlavní postava Alexandera Skarsgarda toho moc nenamluví, ale většinu jeho myšlenkových pochodů odtušíte z jeho výrazu ve tváři nebo z řeči těla. Film můžu doporučit všem milovníkům vikingů a severské mytologie obecně – 7,5/10. (02.08.2022)

Phenomenal! Seveřan je pro mne okamžitou srdeční záležitostí, film roku, nejlepší Vikingský film a dost možná i nejlepší Revenge film v jednom! Robert Eggers po komorní Čarodějnici a Majáku si natočil svůj první vysokorozpočtový film za 90 mega a je to přesná definice Art meets Spectacle. Eggers je ďábel, co ten chlap dokáže s větším rozpočtem jsou neskutečné věci a jsem hodně zvědav, zda příště si vybere horor anebo zkusí něco jiného, ale bez debat Wan-Peele-Eggers a Aster jsou noví Cronenberg-Carpenter-Raimi-Craven. Northman mě od první minuty chytil za koule a celých 140 minut je držel a vypustl až při závěrečných titulcích, dlouho se mi nestalo, abych při filmu zapomněl dýchat, ztratil pojem o čase, zapomněl své jméno a magicky se přesunul do absolutního neznámého Abstrakna. Transcendentní Vikingský zážitek, který nemá obdoby. Vikingové působí oproti Northmanovi jako předkrm, Last Kingdom- což byl můj dosavadní vrchol nejen vikingů, ale i historického žánru obecně byl teď Northmanem překonán. ( V jistých scénách má Northman i nádech LOTRA). Seveřan je rozdělen do několika kapitol, kde sledujeme Alexandra Skarsgårda ( životní role!!), který plánuje svou osudnou pomstu za smrt svého otce. Pomsta nikdy nechutnala sladčeji. Herecké výkony jsou bez debat strhující a oscar-worthy. Záludná Nicole Kidman solidní, Skarsgård samozřejmě ďábel, Anya Taylor-Joy pouze potvrzuje post nejlepší mladé herečky současnosti a Claes Bang je záporák jak se patří. Film má úchvatnou audiovizuální stránku ( Duna působí jako kýč oproti tomuhle), má strhující atmosféru jako prase, hlavně jsem Eggersovi uvěřil naprosto vše, co mi předkládá ( věřím, že si nastudoval hodně materiálu), ale takhle realisticky natočit žití tamní doby, to klobouk dolů. Hlavně ty magicko-čarodějnicko- mystické rituály s až hororovým nádechem byly vyloženě boží ( Příprava syna na post budoucího krále no WOW!) a samozřejmě došlo i na Valkýry a nejlépe filmově zobrazený vstup do Valhally! Když došlo na akci, tak tam mi padala čelist ( Chci si každou jednu scénu pustit znova), sice zde chybí pořádný epický battle ( křesťané se zde naprosto ignorují) a Skarsgård to tam loví víceméně solo v Stealth akci, ale je to správně syrové, brutální, nekompromisní, temné až na dřeň. Je tu dost možná nejlepší scéna se střevama ven vůbec a scéna, kde postaví z různých končetin,hlav,těl jakýsi Vikingský symbol, tak to jsem málem v kině zařval. Ke své vrcholné spokojenosti bych samozřejmě bral ještě o půl hodiny déle a mrknul třeba na dobývání Paříže nebo Mercie, či lodní bitvu, ale to bych chtěl po Eggersovi už moc, tak či tak jsem připraven na film vyrazit znova a těším se na druhou projekci obrovsky. Příběh 4/5. Akce 5/5, Humor 1/5, Násilí 5/5, Zábavnost 5/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 5/5, Napětí 5/5, Emoce 4/5, Herci 5/5. 10/10. (18.04.2022)