Seveřan

Četl jsem o poctivé atmosféře, četl jsem o provokativních scénách a nešetření diváka. Platí jen to první. Protože já si projevy těžkých časů představuju ještě syrovější a drsnější. V Eggersově (obecně je Robert Eggers krapet přeceňovaný) Čarodějnici za mě byla přemíra náboženství a přemíra hysterie, tady se k hysterii přidává přemíra rituálů, blouznění a nadpřirozených úkazů. A přebilo to scény, které měly být nasáklé krví. A kterých je vlastně nakonec pomálu. Když ovšem přijdou (útok na slovanskou vesnici), tak se divák zaraduje, zejména práce s mizanscénou nemá chybu. Každopádně postupně: kluk chce pomstít otce-krále a zachránit matku-chladnou podivínku. Pomsta je tím, co ho táhne kupředu. Jenže z vraha-zrádného bratra je farmář, protože o království přišel, a všem je tak nějak ukradený. Jsme ve světě, ve kterém je hodnota lidského života nízká, ve světě pustém a děsivém. Ovšem tak nějak za polovinou je dění na plátně poněkud rozvleklé a nevtahující. Přitom to už je na plátně největší trumf: půvabná otrokyně Anya Taylor-Joy, která mě bavila nejvíc. Výsledek se tváří obrovsky vážně, ale je to takové průměrné vyžití bez hmatatelného vnitřního užití. Klaním se nicméně před kamerou, hudbou a zvukem. Tři až čtyři hvězdy. (15.04.2022)

Směs vikingské řezničiny a mytologické symboliky dopadla ve prospěch toho prvního – bohužel pro mě. Eggersova předchozí díla Maják a Čarodějnice byla rozhodně nadupanější co se týče významů, nedořečenosti a nároků na diváka a v této konkurenci je nový Seveřan rozhodně jeho nejpřístupnějším a nejpřímočařejším snímkem. Animální nabušenost Alexandera Skarsgårda má dostatek prostoru k vyniknutí, stejně jako křehkost slovanské víly Anyi Taylor-Joy. Bitevní scény jsou dostatečně brutální (přestože ještě trochu přitlačit šlo) a podle očekávání i krásně nasnímané. Nádherně vypadá i provádění pohanských rituálů, s nimiž Eggers sice nešetřil, ovšem přehršel mytologické omáčky se spíše snaží zakrýt banalitu ústředního příběhu. Ten vychází ze skandinávské legendy o Amlethovi, kterou později využil Shakespeare jako klíčovou inspiraci pro Hamleta. Čitelnou příběhovou kostru však Eggers obohacuje jedním zásadním zvratem, jenž je sice trochu předvídatelný, zároveň však správně osudový a krutý. Seveřan je tak hlavně o pomstě, o nemožnosti (či neschopnosti?) vymanit se z předurčenosti. Dohromady to není málo, ale od jednoho z nejtalentovanějších nezávislých tvůrců bych uvítal přece jen trochu odvážnější podívanou. (18.04.2022)

Dost mě začíná znepokojovat, že jako “vizionářské” dnes označujeme ty režiséry, kteří namísto konstruktivního vyprávění masturbují nad svým pozérským artových stylem. Štve mě to u Ariho Astera a zkazilo to už druhý Eggersův počin - Čarodějnice mě bavila, protože se vybudovala fakt tísnivá atmosféra a nerozvracela se srozumitelnost sdělení, ale Maják byl psychedelický patvar bez hlavy a paty. No a Seveřan, ta “Filmová bestie” a bůhvíjak jej zahraniční kritici ještě vyzdvihovali, se táhne jako fronta na sociální dávky. A to jsem byl opravdu připraven, že triviální příběh o pomstě bude jen nutným shakespearovským rámcem jednak pro stylistickou virtuozitu, jednak pro to, aby Eggers mohl převést známou zápletku do nekompromisního živočišného světa vikingů. B je nakonec docela správně, a jestli se mi na Seveřanovi něco vážně líbilo, tak to, že představuje hutný mytologický svět, jaký na plátnech moc nevídáme. Bohužel, očekávané kamerové finesy a ona vizionářská inscenace se úplně nedostavily a kromě přepadení osady z úvodní části mi na filmu nepřišlo nic extra formálně zajímavého. Chvíli to chce být realistické a špinavé, jindy hyperrealistické a následně je to fantasy o norské mytologii. A přestože minimálně hudební stránka funguje na výbornou a jednotlivé záběry vypadají samy o době dobře, tak zdlouhavost tomu dává na frak a navíc je hrozně znát, jak Eggersovi vyhovuje, že pod tím mystickým oparem každého dialogu a MacGuffinem na bázi “vepsáno v osudu” nemusí řešit logiku zvratů či jednání protagonisty. Herci jsou boží i v těch uřvaných polohách a závěrečný fight u sopky hezkým připomenutím Obi-Wan vs Anakin, ale jinak jsem čekal od všeho víc - i od té brutality, která musela být v té době absolutně šílená. Šílenství ten film pravda vyzařuje, ale nechat postavy hodně křičet a napodobovat vlky během houbičkových rituálů ještě nezajišťuje hloubavý a “vizionářský” zážitek. (15.04.2022)

Kým The VVitch i The Lighthouse začínali pozvoľna a do totálneho šialenstva sa prepracovali postupne, tu ide Eggers up-to-eleven od prvých minút. The Northman je podmanivá žánrovka, s výborným castingom, skvelými kulisami, kostýmami a scenériami (i keď ide to na úkor historickej vierohodnosti, viď. ripped a vyholení vikingovia, či lesík na Islande) a nekompromisným scenárom, ktorý je riadne prepálený, čo je miestami milo vtipné. (21.04.2022)

Vikingský famfrpál do každé rodiny!! To byla pecka. A do toho teda ještě spousta až fyzicky nepříjemných scén, krásné severské krajiny, a poutavého příběhu o pomstě, jen tak aby se neřeklo. Rituální prdění, upalování malých holčiček a řezání nosů zaživa pochopitelně taky nemůžou chybět! Prostě konečně brutální severský film, jak se ostatně na tvůrce nejatmosféričtějšího hororu široko daleko sluší a patří! (02.08.2022)