Seveřan

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Ten film ma nemohol sklamať, pretože bolo od začiatku jasné, že sa nebude snažiť o uspokojivé ukončenie. Mňa stratil pri budovaní romantickej línie, pretože som jej (po všetkom čo sa stalo) neveril. Eggers je najlepší s čarodejnicami, démonmi a strašidlami. Kvalitám svojho debutu sa nepriblížil, zatim ale stačí na užší výber top filmov roku. (20.06.2022)

Vikingský film se vším všudy. Prostý děj zabili jste mi fotra, tak tady máte přes držku funguje díky velmi brutálnímu prostředí. Blbé je, že jsem neměl rád hlavního hrdinu. Je to prostě viking, namakaná krvelačná bestie, co své trauma z dětství světu splácí desetinásobně. V tomhle se s tím film fakt nepáře a třeba úvodní plenění v Rusku je masakr. Bitka až komicky drsná, ale následný upalování civilistů vás chladnými nenechá. Pak to bohužel dost ubere plyn a náš viking si hraje na otroka někde v prdelákovicích na Islandu. Tam bych to pokrátil, ale stále jsou tam zajímavé výjevy, jako brutální hra, nějaká šukací oslava, pohřeb atd. Vlastně mě na tom bavily víc výjevy ze života vikingů, než příběh samotnej. (26.04.2022)

Po prožitém Majáku jsem se Seveřana docela obávala, podezřívala jsem Eggerse z toho, že Kidmanku obsadil jen jako lákadlo na plakát, aby o film zavadila co nejširší základna, které její jméno není lhostejné... Ale všechno je nakonec jinak. Jako bych zapomněla, že Kidmanka zcela standardně už dřív pracovala s výraznými režiséry, od Kubricka po von Triera. Navíc pro diváky seriálových Vikingů může Seveřan představovat příjemné navázání na širší téma. Není důvod k obavám ani k předsudkům, naopak je vhodné si Seveřana užít na velkém plátně a nechat se unášet islandskou přírodou podobně jako kdysi u Sjöströma. (17.05.2022)

Maják šel zcela mimo mě, Čarodějnice působila nedotaženě, ale u Seveřana to konečně klaplo. Vynikající hudba, více než solidní herecké obsazení, ale hlavně atmosféra, krásná kamera a ne úplně kopírka Barbara Conana. Na konci se dostavuje trošku dilema, zda hlavnímu hrdinovi vůbec ještě fandit. Kdo byl ten špatný a kdo byl tedy ten dobrý. Kdepak, tohle mi sedělo. Robert Eggers to konečně dokázal. Ta hudba! 80% (03.06.2022)