Bombardování

Válka si bohužel nebere servítky. Ví to nyní na Ukrajině a připomíná mi to i dánský film Bombardování, kterak si spojenci na sklonku války spletli vedení Gestapa se školou. Jakákoliv válka je zvěrstvo a toto je jeden z bohužel mnohých důkazů. První polovina filmu je sice víc povídací a neutrální, druhá Vás ale dokonale rozemele. Není vhodnější doby na otevírání podobných témat, než doba dnešní. Navíc kvituji i natáčení u nás. Skandinávci prostě umí s našimi lokacemi skvěle pracovat. (04.04.2022)

Momentálne asi tématicky aktuálne, a tak teda poprosím minútu ticha za všetkých zosnulých v: Sýrii, Líbyi, Palestíne, Jemene, Iraku, Afganistane, samozrejme za upálené obete vrátane detí v Odese v 2014, či na Ukrajine. Keď začne v ľuďoch prevládať pokrytectvo, kedy bude zlo vnímané iba z jednej strany, pričom u niekoho bude odsudzované, no pri druhom tolerované, je s nami AMEN. Čo sa filmu týka, bez pochýb sa snaží emocionálne zasiahnuť (čo sa až tak nepodarilo). Vojna, respektíve akýkoľvek druh násilia, obzvlášť páchanom na deťoch, je hrozná vec hodná odsúdenia, za ktorú treba ale odsúdiť všetkých. Podľa štatistík OSN, počas vojny na Ukrajine zahynulo 41 detí. V Jemene po útokoch USA a Saudskej Arábie 259 tisíc (!!). Jeden by povedal, že komu to nevadí, má v sebe zarytú buď liberálnu dúhovú vlajočku s pokryteckým nádychom, alebo je nakomplet RASISTA, lebo veď "čierne" deti umierajú, pričom na tých asi až tak nezáleží. Som zvedavý, kedy zbytok osádky planéty konečne v tých hlúpych hlavách pochopí, že USA nie sú žiadnou zárukou MIERU, pričom založenie EU či NATO tu nebolo len tak pre nič za nič. Štatisticky tomu "nahráva" nie len história konfliktov, no najmä skutky za posledné obdobie. Mimochodom, včera 17.3.2022 počas zápasu s Rangers, to dali fanúšikovia futbalového klubu Červenej Hviezdy jasne najavo. Na billboardoch vymenovali všetky vojnové konflikty USA od roku 1950 až po súčasnosť. "Mier celej zemeguli, a pokoj do duší boľavých" - ako by povedala Janka K. Toto by si prial Carnifexko miluvaný i nenávidený. (18.03.2022)

Hodně silný snímek dle skutečnosti, který navíc v dnešních dnech dostává násobný prožitek díky aktuální situaci na Ukrajině, kde to vypadá dost podobně, aneb nejvíce to stejně odnesou obyčejní lidé. Natáčelo se v České Republice a na filmu jsou lokace krásně k rozpoznání. Dánská tvorba si mě víc a víc získává a tento snímek dlouho zůstane mezi těmi lepšími. (10.03.2022)

Rigmor: „Sestra Teresa, myslíte, že Bohu vypadla z ruky ceruzka?“ S. Teresa: „Myslím, že áno.“ Rigmor: „A myslíte, že to potrvá dlho?“ S. Teresa: „Možno. Neviem.“ Rigmor: „Ideme do neba?“ S. Teresa: „Áno, my všetci.“ Rigmor: „Čaká tam na nás Ježiš?“ S. Teresa: „Áno, som si istá, že áno.“ Tento film bol natočený ešte v roku 2021 a tak ho prirovnávať k invázii na Ukrajine nie je na mieste. Akurát načasovanie dosť vyšlo. Navyše, je to príbeh pravdivý a pred pár dňami (21. marca) o bombardovaní Kodane hovorili v správach. Nepovedali, kde sa stala chyba, že britskí letci začali bombardovať francúzsku školu. Ale dôležité je, že autori filmu dokázali vytvoriť atmosféru bezútešnosti a nezmyselnosti vojny. Obraz zúfalých matiek hľadajúcich svoje deti je krutou výčitkou všetkým, ktorí sú schopní rozpútať vojnové peklo na Zemi. (23.03.2022)

Zaprášená, tichá holčička, která jí kaši. ■ Stín v mém oku (překlad originálního názvu) je realistický, krutý, lidský a "tichý" film, vyprávějící o u nás málo známé události z konce 2. světové války, kdy část spojeneckých bombardérů zmýlil pád jednoho z nich, požár byl považován za cíl a omylem byla vybombardována škola v Kodani. Film má tah na bránu, orientuje se na cíl a vynechává nepodstatné dějové linie a informace (například, že nálet na sídlo kodaňského gestapa byl úspěšný). Díváme se očima jedné mladé řádové sestry, jednoho dánského kolaboranta a tří dětí - dvou dívek a chlapce, který po traumatu z úvodu filmu nemluví. Tyto pravděpodobně fiktivní postavy hledají na historickém pozadí svoji cestu - jeptiška bičováním a čekáním na trest, kolaborant snahou o nalezení víry a očištění, děti vnímáním světa okolo sebe svýma vlastníma, fantazijníma očima. Zatímco dospělí řeší chlapcovo trauma a mlčenlivost mluvením a kritikou, holčičky přijmou stav takový, jaký je a maximálně ho přes ulici přetáhnou uvázaného na provaze a za pomoci tlačení zezadu - což je velmi sympatický přístup. ■ Film, ve kterém zdaleka nevidíme vše, co se děje a ani se nedozvíme, co se s kým přesně stalo. (30.08.2023)