Jeden gól

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)

Film není totální komedie, ale spíše velmi úsměvný a především pozitivní film, což atribut, který mám ve filmech moc rád a Taika Waititi tu energii umí přes filmové plátno velmi kvalitně zprostředkovat. Ještě jsem říkal, že pokud i nadále bude trenéra česká repre prasozvat parta kamarádů z Kozlovny a nebo golfová grupa z bývalých fotbalistů, můžeme se dočkat podobnýho výsledku jako Americká Samoya, ještě že je v Olmíku klub Bemlmondo, kde fotbalisté dokážou kvalitně připravit na repre špíl. (02.01.2024)

Jednou za uherský salám prosté vypnu mozek, uležím se na gauči, a totálně mi hlava nebere proč se na takové filmy sypou prachy na rozpočet, ale člověk potřebuje ventilovat tyhle feel-good komedie. Taika Tsatsiky, jako novozélandský Monty Python, co si svým retardovaným infantilním humorem zrovna moc nešetří, ale snímky jako Hon na pačlověky nebo Co děláme v temnotách (co bysme tam taky dělali?), je top strop svého žánru, kdy absurdita střídá opravdový styl. Ujetá blbinka o Fastbenderovi, co gaučuje romské poloopice, s mentálním downovým syndromem, vycvičenou na mlácení pazourku o žulu nebo opíkání dřeva na gazelu, chce přetransformovat něco jako Ligu Maestrů, nebo gorily v Clast of Stars, zní na první pohled jako béčkový námět, který jsme tu viděli už hodněkrát. Na tom pravda je asi polovičatá. Krom amerických komedií pro lobotomy jako Zpátky ve hře, Bláznivá olympiáda nebo dokudrama Cesta zpátky s Benem Flekem, což považuji za největší přešlap svý kariéry. Tady domoročanům stačí jen jeden výkop. To bude dost hardcore operace i pro zkrachovalého trenéra (opět další klišé). Nebavil jsem se tak moc, abych zapomněl na to, jak tam plac oběhavá trans žena, ale úsměvný to bylo, a pár vypečených vtípků to mělo, a hlavně divák zrelaxuje u přírody Jižního tichého oceánu. Kokosy v tropicu. (01.04.2024)

K faktické stránce se vyjadřovat nebudu, jelikož ji jednak neznám a druhak mne ani nezajímá - šel jsem si zde jednoduše pro feelgood komedii a tu jsem taky dostal. Už od začátku sice předem jasná šablona i výsledek, ale tohle prošpikování hláškama a vtípky mi prostě sedlo dokonale a já se smál téměř pořád. Herecky je to sice průměrné a i celkový dojem z filmu nijak neohromí, ale když člověk přimhouří oči a soustředí se čistě jen na zábavu, bude spokojen maximálně. Taková pohodovka pro celou rodinu. (19.01.2024)

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%. (02.01.2024)