Hvězda padá vzhůru

Česká kinematografie vždycky produkovala filmy, které vypadají jak z jiného světa, a to bez ohledu na dobu a politické uspořádání. Tahle mimoňská adaptace Tylova Strakonického dudáka stojí pouze na Karlu Gottovi. Co na tom, že to bylo herecké dřevo? Stačilo, že byl populární. Kdo by ho nechtěl vidět v montérkách, s lahváčem či posilujícího s činkami. To je přece sranda, že se to dá roztáhnout skoro na dvě hodiny. A poslední zhruba půlhodina už je tak bizarní, že to ani není zábava. Z technického hlediska stojí za zmínku zjevně nahodile nesmyslná střihová skladba. Snad na tento zážitek rychle zapomenu. (11.03.2013)

Normalizační muzikálová veselohra. Za nápadem napasovat do hlavní role klasické Tylovy hry populárního režimem tolerovaného zpěváka, Karla Gotta, stojí myšlenka, která má své nepochybné důsledky. Karel Gott není herec. Tedy hraje spíš sebe než Švandu. Děj působí naivním dojmem, což je dáno scénářem, i celkovou koncepcí a přístupem. Historický význam z hlediska vývoje Československé kinematografie, kde se projevuje jistý fenomén doby, filmu upřít nelze. Pro mě slabý. Spíš zajímavost. Pokud někdo nemá rád Gotta, film u něj nepochybně skončí v odpadu. (11.03.2013)

Vazeni normalizacni sudruhovia, klobaskovi inzinieri, moralne autority, nasrane militantne feministky, skaredi militantni katolici, spiny tlste dementne, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, diskusny odpad, mimozemstania, artovi ufoni, pozerski dementalni artovi hnedopisi, autisticki melancholici, uspesni - i menej uspesni- absolventi VUML, mylovnici Sunset Boulevardu a mentalne dezorientovani. Je mi naprosto jasne, ze poslete tento slusny normalizacny priemer smerom k prdeli /teda pardon, do odpadu/ uz len preto, ze to tocil dost neznamy reziser za najhlbsej normalizacie. No ale ja si stale myslim, ze Karel Gott je pravom celebrita a pre mna osobnost. Jo, viem o tom, ze jestvuje hudobny vyvoj a progres ale mam ho srdecne u prdele, respektivne nan seriem. No a hoci nerad idem proti prudu, tu mi ostava len jedno - smutne konstatovat, ze ide o hodne podceneny slusny normalizacny priemer. Tak a tu mate : 60 % (23.04.2016)

Filmový muzikál či písničkový film s Karlem Gottem, v jeho první hlavní roli, se uvádí jako jakási parafráze na klasické dílo Josefa Kajetána Tyla 'Strakonický dudák'. Svým způsobem se však nejedná o nic jiného, než zasazení příběhu s určitou úpravou do doby svého vzniku, tedy do sedmdesátých let dvacátého století. S úctou ke klasickému dílu byl plně natáčen přímo ve Strakonicích a jeho okolí. Ale samozřejmě, že diváci poznají i Prahu a Karlovy Vary. Bylo to ale všechno houby platné. V době uvedení do kin snímek diváci nepřijali. Karel Gott byl ve své roli nevěrohodný, což se u neherce v podstatě dalo čekat, a dílo J. K. Tyla bylo upraveno tak razantně, že z něho v podstatě nic nezbylo. Snímek, mimochodem natočený na cinemascope, se stal značně nezáživným. Bez patřičné energie a hlavně zábavného charakteru. Písniček nazpívané Karlem Gottem je tu sice více než dost, ale už videoklipy na jeho písně vypadají daleko lépe. Vliv trendu normalizace je na snímku zkrátka hodně znát, což snímek vcelku pohřbilo. A to si na tom dal, podle strakonických pamětníků, kteří se natáčení účastnili jako komparz, režisér Ladislav Rychman setsakramentsky záležet. Inu, doba snímku nepřála, ale čas dokáže udělat své. Ani dnes sice snímek nevypadá nijak povzbudivě, ale s úctou ke Karlu Gottovi a jeho písničkám se hlavně jeho fanoušci s tichou vzpomínkou na to jistě rádi podívají. (07.05.2020)

Já nemusel Strakonického dudáka ani na základní škole, když mě ho nutily číst. Díky staročeštině byl však alespoň mile roztomilý a nechtěně vtipný ("Dorotka šukala po světnici" a jiné perly dokázaly čtrnáctiletého povinného čtenáře dokonale rozesmát), nicméně od doby kdy jsem to viděl zfilmované s Božským Kájou v hlavní roli, mě tato látka znechutila. (30.03.2007)