Případ ještě nekončí

Tři filmy pátého odstínu se odehrávají na ozvláštňujícím prostředí, v okolí fotbalu, v laboratoři, v operním domě. Film Případ ještě nekončí začíná i končí ve výzkumném ústavu epidemiologie a je vlastně rámován voice-overem o práci vědců a o jejich úspěších. Do toho zasáhne zločin – jak kriminální v podobě loupeže a vraždy, tak etický – v podobě plagiátorství a falšování výsledků výzkumu. Celý zločin je ještě okořeněn možnou pandemií tetanu, zločin je to tedy mnohovrstevnatý. Je to spíše taková ukázka zločinnosti na jednom místě, příkladů se najde mnoho. V tomto filmu jsou oběti a kolegové důležitější než vyšetřující. Poněkud neuspokojivé je, že zločincem se ukáže být vnější aktér, který nepředstavuje nic osobního. Ten má sice historii s policií, ale nikoliv přímo s vědci a oběťmi. Oceňuji, jak film pracuje s otisky prstů a s náhodou, kdy se rozpojené a rozpůjčené peníze zase spojí. Je to tedy zveřejnění – konkrétně Pánkova článku a postupu výroby séra proti tetanu –, které situaci zachrání. Zatímco pro tento žánr a 50. léta v Československu jsou vlastní tajnosti. (01.06.2024)

Osud spisovatele a publicisty Edvarda Valenty (1901 - 1978), jedné z nejpozoruhodnějších osobností české literatury, byl mimořádně dramatický a v mnohém připomínal skutečný kriminální případ. Doba, ve které se právě nacházel, byla až příliš neklidná a Valentovo jméno se záhy ocitlo na indexu. Zákaz stíhal zákaz, vyvrcholením bylo spisovatelovo uvěznění v bouřlivých únorových dnech osmačtyřicátého roku. Ale vrátil se a znovu publikoval, v tomto období vzniklo patrně jeho nejznámější literární dílo, sociálně-kritický román Jdi za zeleným světlem, a také scénář k Rychmanovu krimifilmu. Jinak banální příběh je rámován divácky atraktivním prostředím výzkumného ústavu, v jehož útrobách dochází ke zločinu. Rychman se mmj. pokusil o jakýsi neformální noir design, když většinu záběru ponechal v temných, ponurých zákoutích, připomínajících v určitém směru klasické francouzské filmy z přelomu padesátých a šedesátých let. Dobovou atmosféru podtrhují také vynikající herecké výkony Vladimíra Ráže, Václava Vosky, Ireny Kačírkové, Jaroslava Marvana, Rudolfa Deyla mladšího a Jana Pivce. (07.09.2015)

Dlouhý film režiséra Ladislava Rychmana vypráví detektivní příběh z vědecké laboratoře. Režisér Ladislav Rychman pracoval doposud jako libretista, scénárista a režisér krátkých filmů. Proto zvlášť zdařilá je exposice filmu „Případ ještě nekončí", v nichž chtěl reřlsér charakterisovat dokumentaristickým způsobem odpovědnou práci epidemiologického ústavu. Režisér a všichni jeho spolupracovníci byli ještě před natáčením filmu důkladně poučeni o organisaci práce ve výzkumných ústavech, aby mohli věrohodně představit prostředí, pro náš film dosud neobvyklé. Tak jako v posledních českých filmech s detektivní zápletkou, tak i v novém Rychmanově filmu, je pozornost věnována nejen zápletce samé, ale především osudu a charakteru a vzájemným konfliktům lidí, kteří se na rozvíjeni napínavého děje přímo nebo nepřímo podíleli. Filmový přehled 33/1957 (12.10.2007)

"Člověče, jsme tady kriminalisti nebo spiritisti?!" Jaroslav Marvan v roli vyšetřovatele se tu pomalu rozcvičoval na pozdější postavu rady Vacátka, Václav Voska je téměř k nepoznání, Irena Kačírková a Vladimír Ráž standardně zdobí a jinak jde o stylově čistou detektivku, která na to, že je z 50. let není zasviněná jakýmkoliv budovatelským hnojem, s relativně jednoduchou, nicméně ne úplně tupou zápletkou a místy noirovou atmosférou. Škoda, že u některých nočních scén si musí občas divák představovat, co se tam děje, ale s tím je potřeba u 60 let starého filmu počítat. (30.03.2017)

Československá krimi zabývající se krádeží peněz z trezoru ve výzkumném epidemiologickém ústavu, které obdržel vědecký pracovník V. Ráž jako odměnu za objevení nového protitetanového séra. Při krádeži byla kromě odcizení bankovek rozbita zkumavka s bakteriemi tetanu, a dá se tedy předpokládat, že pachatel je nakažen touto nebezpečnou infekční chorobou. Další vědce pracující v této laboratoři představovala I. Kačírková a V. Voska, která byl donucen odejít na jiné pracoviště kvůli falšování výsledků při svých pokusech. Nutno přiznat, že úvodní část do spáchání krádeže není příliš záživná, ale aspoň má divák příležitost nahlédnout do tehdejšího prostředí vědeckého pracoviště. Zlom přichází, když se objeví kriminalista v podání J. Marvana, jehož postava by se svým vyšetřovacím stylem dala považovat za předchůdce jeho slavného rady Vacátka. Snímek se okamžitě díky jeho výraznému hereckému umění stává zajímavějším a před divákem se odehrává klasické pátrání po zloději, které je v závěru korunováno podrobnou a názornou rekonstrukcí činu. Během vyšetřování spolupracuje mistr Marvan s R. Deylem, který se opět prezentoval jako dobový ideologický správňák, ačkoli se tento film veškerým politický tématům vyhýbá. V dalších rolích se objevili L. Pešek a J. Pivec jako bývalí kasaři, kteří byli do případu zapleteni a elegantní F. le Breux coby ředitel onoho výzkumného ústavu. Jedná se o první celovečerní film L. Rychmana, který byl podle tehdejších podivných zvyklostí na začátku a na konci ohraničen naprosto zbytečným a dokonce nežádoucím monologem jakéhosi A. Zíba, jenž měl zřejmě prezentovat pohled správného socialistického diváka. Jedná se spíše o slabší filmové dílo, které však díky obsazení J. Marvana dosáhlo aspoň na průměr. (23.08.2019)