Něco je ve vzduchu

,,Člověk ví všechno, až když to přežije. Jen věda předvídá..." Povedená sci-fi komedie pro mládež. Nemá to v sobě takový přesah a technickou dokonalost, jako Polákovy Návštěvníci na pokračování a pár vtipů zrovna ne moc povedených (Veškrnová v 19. století vítá stroj z budoucnosti slovy "Zjevila se panenka Marie"), ale celkem převažuje docela inteligentní zábava s dobře promyšlenou fantazií. Tento spletitý historický příběh spojený s cestováním časem mě rozhodně bavil, stejně jako Ivan Mistrík v roli záhadně zmizeného dědečka a řada dalších legendárních herců v různých mini-roličkách. Podíval jsem se s odstupem roku i opakovaně. Hezký mi přijde i ten nápad s otevřeným koncem jako malá motivace k vlastnímu zamýšlení nad dalším vývojem děje. Docela dobře zvládnuta byla i nejednotná výprava a scénická hudba pro různé roky a období, v níž se na přeskáčku příběh odehrává. Nejkuriózněji působí pak všude přítomná propaganda, která se opět postarala o to, aby i zde v něčem takovém (a dokonce prostředníctvím postavy mladého pokrokového vědce) byl únor 1948 vylíčen jako událost, kterou se "šťastně" vyřešili všechny poválečné problémy v republice. Dnes už spíše k ironickému pousmání. ,,Takže si dáte reparát, že jo?" A píšu si: už třetí nečekaná účast Luďka Munzara v sci-fi žánru /Slečna Golem, Temné slunce/. 75% (05.07.2017)

Tak vyloženě špatné to není, ani to nemá blbý děj, ale jinak mě to moc nebavilo a hlavně mi to přišlo poněkud utahané. Navíc bych fakt nepoznal, že to točil Ráža, jelikož on ve svých filmech má takovou typickou atmosféru, ale tady vůbec není. Ale jinak musím uznat, že některé nápady jsou povedené (třeba s autem jakožto strojem času - a to tenhle film vznikl před Návratem do budoucnosti) a líbil se mi i ten otevřený konec, ten jsem rozhodně nečekal. 3* (10.06.2020)

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. (02.11.2020)

Nenápadná zapadlá sci-fi komedie, která si vystačí s minimem efektů. Teenagerská Zlata Adamovská cestuje v čase s Vladimírem Dlouhým, aby zjistila, co se stalo s jejím dědečkem v roce 1946! Už ten nápad láká, ale to není vše - místo scénáristických úlev obvyklých ve filmech o cestování časem zde mladý pár páchá jeden paradox za druhým, jemně rýpe do téma znárodnění a potravinových lístků, skoro jako by to tvůrci dělali naschvál a jestli si myslíte, že víte jak film dopadne, tak se pletete! Prostě nenáročné sci-fi s lehkým humorem a celkem fajn obsazením, Munzar si střihl netradičně odlehčenější roli tatínka, Dlouhý pobaví diskotékou a politickým vtípkem ("Osud je osud.") a ženy načerpají optimismus, až uvidí, že Zlata Adamovská je větší kočka starší než v pubertě. 3,5/5 (25.10.2009)

V prvom rade sa môže naskytnúť otázka. Bol Zemeckis ovplyvnení touto českou sci-fi komédiou? Niektoré línie sú si až príliš podobné ( stroj času v podobe automobilu, stretnutie sa so svojimi rodinnými predkami ). Bolo by to zaujímavé zistenie. Film samotný však nedosahuje kvalít hollywoodskeho ´´remaku´´, narába s nápadmi a časovými paradoxami benevolentne a humor je striedmejší. Nechcem však porovnávať. (20.03.2013)