Tajemství Ocelového města

Nedávno mi při prohlídce bohaté knihovny prarodičů padl zrak na Ocelové Město od Julese Vernea. Nešlo odolat, navíc ta předmluva jakéhosi dobového stranicky uvědomělého pisálka z roku 1954 byla naprosto úžasným způsobem k popukání. Po přečtení nijak obsáhlého dílka musím konstatovat, že ač klasické, neobstálo by filmové zpracování tohoto románu tak skvělým způsobem jako se díky panu Rážovi stalo, pokud by se jako režisér držel předlohy věrněji - jen díky režii a atmosféře se Tajemství Ocelového Města mohlo stát (jak se po těch pětadvaceti letech od vzniku zdá) nadčasovým dílkem, a to i navzdory svému až příliš haluzovitému scénáři. I dnešním dětem má co nabídnout, i když se asi z filmu nebudou klepat tak jako minulé generace. Zasloužených 80%. (14.02.2007)

Naposled jsem to viděl jako dítě a když jsem si to pouštěl včera, byl jsem v domnění, že to je černobílý a tak trochu jiný film. Prvním překvapením byla teda barevnost, druhým, že to je o dost jiné než jsem čekal. Ale to neznamená, že by to byl špatný film. Spousta starých dobrých známých herců a hereček, které dneska už neuvidíte. Ač zápletka poměrně plytká, natočeno je to dobře. Jen to ocelové město mohlo být depresivnější. Co však v tomhle ohledu nezvládla kamera, to nahrazuje hudba, z níž místy až mrazí (minimálně u úvodních titulků). Zmražená hospoda je docela dobrá. Příjemný starý český film. 3,5* (31.10.2009)

Ráža tohle opravdu umí. Má to atmosféru (a hutnou, hodně hutnou), nějaké napětí, zajímavý příběh a postavy, zaujme to. Což mi Ráža předvedl už u Poslední propadne peklu. Jenže tady mi prostě něco chybí, aby bylo mé hodnocení vyšší - třeba úvod je zbytečně moc natahovaný a na něco zajímavějšího jsem si prostě musel počkat, no, nakonec jsem se dočkal. A pak mi ještě vadí, že kamera občas naprosto nesmyslně přibližuje na obličeje, ale to je taková drobnůstka. Je to dobrý film, kterému ale k dokonalosti něco chybí. 4* (18.07.2018)

Tyhle filmové adaptace verneovek mám nesmírně ráda. Tajemství ocelového města mě odmalička děsilo. Drama jak stuhou vyšité z toho nejjemnějšího hedvábí. O Honzíka Potměšilů jsem měla vždycky děsný strach a ty nervy, jestli to stihne, jestli si ho někdo všimne! Skvělý Josef Vinklář, jenž se mi ve své roli chtivého profesora pokaždé zosobnil jako čisté zlo bez špetky lidskosti. To celé výborně doplňuje Fišerova hudba, podkreslující depresivní náladu napínavého děje. (14.06.2015)

I vcelku minimálními prostředky dokázal režisér pěkně vystihnout atmosféru verneovek. Ocelové město je šedivé, stísňující, samá práce a žádná zábava... A i ten "holomráz" umně balancuje na hraně vážnosti a nesklouzává k parodii, byť trochu zní jak vyšetřovací metoda cimrmanovského inspektora Trachty. (31.08.2012)