Král Staten Islandu

Na Apatowa překvapivě málo vtipné, ale dalšími rysy tento snímek do jeho filmografie zapadá - civilní a pohodová atmosféra, hlavní postava hledající životní směr a odmítající přijmout zodpovědnost. Velkou roli zde opět hraje mužské přátelství, občasné nikam nevedoucí (improvizované) dialogy a příliš dlouhá stopáž. Čím se ale tento film liší od jeho předchozích, je rozhodně humor, nebo vlastně jeho absence. Jde spíše o odlehčené drama než čistou komedii. Pete Davidson má zvláštní charisma, které nemusí všem sednout, ale sledovat ho v roli tatéra ametéra, inspirovaného jeho skutečným životem, je zkrátka zábavné. Možná i proto, že jsem stejně starý jako tato postava a obdobně odmítám přijmout jakoukoliv zodpovědnost, přesto že mi už není 16 let a měl bych se v životě někam posunout. V době coronavirové je tento snímek ideální pro nenáročný večer, během kterého se na dvě hodiny duchem vypaříte na Staten Island. (16.06.2020)

„V tom je problém Staten Islandu. Nemáme tu žádný super lidi z ostatních čtvrtí. Nikdo sem nepřijde. Zbývají nám jen ti kokoti, co tu bydlí.“ - „To mluvíš o nás. A před náma!“ - „Tak trochu..“ K filmu jsem se dostal díky Davidsonovi, který mě zaujal v o rok starším Big Time Adolescence. A do určité míry si byli Zeke a Pete podobní, přesto v novějším snímku dostal herec mnohem větší prostor a dobře se s tím popasoval. Navíc to téma pro něj bylo i osobní. Ale těch vyloženě vážných míst tu není zase tolik, vlastně bych si troufl říct, že pohodové převládají. A pokud vypnete a necháte se vtáhnout uvolněnou atmosférou, tak si třeba užijete i ten sice jednodušší, přesto ale povětšinou fungující humor (ať už Pete zrovna hulí u Spongeboba, bojuje v restauraci o dýška, dělá vzornou chůvu či třeba profesionálně hlídá při přepadení). A pak přežijete i trochu toho (nezbytného?) sentimentu. Konec byl též docela fajn, takže celkově dám slušné 4*. „Možná jsi k tomu už dozrál a ani to nevíš.“ - „Takže mě vyhazuješ?!“ - „Ne…jen chci, aby sis do léta našel vlastní byt.“ (29.11.2020)

Snímek o rodinných traumatech se dostal do distribuce jen na internetu. Je to takový existenciální střízlivý pohled na svět líných huličů. Sympatie pro nesnesitelného hrdinu jsem si budoval pozvolna. Žánrově by se dal zařadit jako konverzační komediální drama. Uvítal bych trochu sevřenější film a méně upovídanější i když finále je trochu emotivní. (26.07.2020)

„Vypadáš jak anorektická panda!“ Komediální hitmaker Judd Apatow přeřadil do trochu komplikovanějších sfér. Kupříkladu už jeho užvaněná taškařice o životě na prahu čtyřicítky naznačovala, že autor lehce stepuje u dveří serióznější látky ze života. Tady to jen dokládá. Váhu to má, Apatow ale opakuje své předchozí „chyby“ a „chybičky“. Znovu si každý z jeho vyprávění vezme to své, každý si uvědomí nějakou tu životní pravdu. Režisér je oproti svým prvotinám hodně umírněný (nálepka komedie není zrovna pravdivá), chce toho ovšem znovu říct hodně, ale ne vždy to tak úplně funguje. Jednoduše zase vytáhl z klobouku až příliš témat, ale (dobře) pracuje jen s některými z nich, jindy se ta snaha docela bortí. A směřuje k určité rozmělněnosti snímku. Hlavní postavu Scotta hraje Pete Davidson, který se na Staten Islandu v New Yorku narodil, rovněž ho trápí Crohnova nemoc, rovněž v určité etapě svého života nemohl fungovat bez marihuany, rovněž měl myšlenky na sebevraždu, rovněž přišel při požáru o otce (jen v jeho případě šlo přímo o teroristický útok z 11. září). A Scott přešlapuje a neví, co se životem. Ve výsledku jde o jakousi terapeutickou biografii, tvůrci celkově operují s mnohem složitějšími charaktery. Během (znovu enormní) stopáže se postavy dostanou do několika slepých uliček, přesto je tohle setkání milé a hlavně uvěřitelné. Má fajn atmosféru, zvláštní momenty, funkční emoce a (jak už jsme u Apatowa zvyklí) báječný herecký ansámbl. (17.07.2020)

„Kráľ ostrova Staten” , je jednak úplne najnovší filmový prírastok komediálneho režiséra Judda Apatowa, ktorý sa zároveň na československej filmovej databáze, ako vôbec prvý, konečne vyšvihol nad 70 %, čiže už hádam i natrvalo bude svietiť načerveno, pričom, úprimne povedané, že ešte nič hlbokomyselné to neznamená, ak sa vám trebárs podarí takto postúpiť do priaznivých výšin, čo by sa dalo pripísať aj nejakému štigru, či súcitu, aby aspoň jeden film bol v červených číslach... ? Zrejme si po päť ročnej dlhšej pauze od posledného režírovania Vykoľajenej, dal naozaj extra záležať na tom, aby nakrútil čo najviac - najvhodnejší námet, ako priamo zo života, ktorý by nevymyslel ani ten najlepší hollywoodsky scenárista... ? Pôvodne to vyzerá iba ako bežne drzý, rutinný snímok, v ktorom postavy neustále hrešia, so slabšie prepracovanou zápletkou, kde sa podstatne dlhú chvíľu ani nič zaujímavé nedeje, ak nepočítam fajčenie trávy, či víziu tetovacej reštiky, áno, samými "kerkami" sa to tu tiež len tak hemží, lebo Scott je ináč i (ne)profesionálnym tatérom, a k tomu vypadá, ako aj nesympatický a nevychovaný spratek, t. j. s ním to asi nebude zrovna najjednoduchšie pretrpieť celkovo viac, než dve hoďky... ? Ďalej postupne zisťujem, že keď mal iba sedem rokov, tak prišiel o otca - požiarnika, ktorý zahynul pri vykonávaní svojho povolania, a tak už býva len so sympatickou mamou, vdovou Margie a so sestrou Claire, ktorá sa čochvíľa chystá na výšku... Skúste sa teraz vcítiť do kože už 24 - ročného, mladého muža, že je na ňom skrátka vidno, ako ho to celého vlastne poznačilo, pretože už ani poriadne nevie, kam sa chce napokon v živote uberať, a to ani nehovoriac o tom, že vďaka obyčajnej náhode, si jeho mamka zase začne vzťah s hasičom, a to mu už naozaj teda chýbalo ku šťastiu ! Síce má frajerku Kelsey, ale sám si to neskôr domrví ! Na zlé chodníčky sa necháva zlákať od nevyspytateľných kamarátov - Oscara, Richieho a Igora, a tak je už iba de facto otázkou času, kedy skončí zavretý v base, alebo mu predsa svitá na lepšie časy, pričom mamina trvá na tom, aby sa vari osamostatnil ? ...I napriek tomu všetko do seba neuveriteľne dobre zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, treba byť len trpezlivým, vnímavým divákom a dočkáte sa i záverečnej katarzie so súvislosťami, ktoré na to ani zo začiatku vonkoncom nevypadajú, preto po ničom nikdy nepátrajte, iba pozorne pozerajte, a vstrebávajte scény za scénami, i keď vám môžu byť trochu, povedzme, nepríjemné, vskutku dajte tomu Davidsonovi nakoniec šancu, ale najmä i režisérovi, v ktorom sa skrýva určitý potenciál. Je v tom vidieť taktiež aj klasický, americký pátos v kombinácii s prácou hasičov, vyzdvihovanou snáď do nebies, smrtonosnou a nebezpečnou, naveky udomácnenou v mysliach zachránených, že nie je našťastie servírovaná tak, aby vás nedajbože znechutila, ako som už povedal, má to so sebou daný súvis... Je to realisticky pevne ukotvené, akoby ste boli priamo v epicentre diania. (22.10.2020)