Prokletí

Vlkodlačí horor si jen málokdy nechám ujít a Eight for Silver (či The Cursed) si mě získal svým námětem, tak i prostředím, v němž se odehrává. Z hlediska výpravy a scenérií se jedná o slušný atmosférický horor, kde mi mlžná krajina evokovala nebezpečná blata z Psa baskervillského, rovněž se mi líbilo pojetí ve směru gothic novel. Příběhově mi však přišel film poněkud zmatečný a roztěkaný. (Spoiler alert!) Ellisovi haprovaly roky mezi rámcovým a hlavním příběhem, přičemž by jenom stačilo neodkazovat na Gévaudanskou bestii, která řádila o téměř 130 let dříve. Záchrana jedné z obětí bestie byla rovněž z mého pohledu problematická. Pokud by byl film bez rámce (a tím i kratší) a Ellis by se nesnažil o přehnaný mýtický přesah, dal bych filmu s klidem čtyři hvězdičky - takhle jsou to lepší tři. (04.05.2023)

Proč je horor považován za královský filmový žánr? Touto řečnickou otázkou jsem uvedl včerejší seminář a chystal se zahájit svůj odborný monolog. Jeden student však nemeškal a přispěchal s poměrně výstižnou odpovědí, díky které můžeme mimo jiné pochopit, proč Ellis nedokázal z takto slibného námětu vytěžit více: "Protože na horor nelze mechanicky aplikovat tvůrčí metody a postupy, se kterými režisér slaví úspěch v rámci jiných žánrů." Úvodní třetina snímku ještě snese velmi přísná měřítka, kdy se Ellis blýskl neotřelým zpracováním cikánského masakru, během kterého například chytře používá dlouhý ultraširokoúhlý záběr. Postupem času ale bohužel dochází k určitému zacyklení. Ellis již nedokáže příběh uspokojivým způsobem rozvíjet či jednotlivé scény adekvátně variovat, a tak nám v pravidelných intervalech servíruje prakticky identický snový výjev. Zuby si však vylámal především na otřesné CGI animaci, se kterou se zároveň pojí ono specifikum hororového žánru. Atmosféru mohu budovat jedině za předpokladu, že daný fikční svět působí bezvýhradně uvěřitelně, čehož rozhodně nedosáhnu přítomností monstra jako vystřiženého z produkce studia Asylum. Jakožto zdejší hororový expert tak mohu snímku The Cursed udělit pouze tři slabší hvězdy. (16.03.2022)

Dvě třetiny skvěle autentický dobový horor. Venkov staré Anglie, žádné slunce, barvy, všude mlha a lidé, jakoby k obrazu té krajiny stvoření. Kupodivu i tak provařené téma, jako kletby a vlkodlaci, v tomto provedení skvěle fungovalo. Jenže v poslední třetině, jako kdyby Ellisovi přijel radit producent z USA. Najednou dělaly postavy hloupé chyby a tvůrci začali tlačit na pilu. Tam kde stačila mlha, zvuky a náznaky, se najednou objevuje často zbytečné CGI. Není jich moc, ale tím, že do té doby vidět nebyly, jsou jako pěst na oko. Přesto bych dal ještě v devadesáté minutě 4*. Velká škoda toho přepáleného závěru. Tam patřilo něco zlověstnějšího, nehollywoodského. PS: tomuto filmu by mnohem lépe seděl formát 4-6 dílné minisérie. (24.04.2022)

Sean Ellis je šikovnej a za málo peněz, dokáže vytvořit dost muziky. Tentokrát vstupuje poprvé do žánru hororu a přináší atmosferický a velice slušně natočený vlkodlačí horor. K celkovému vyznění hodně pomáhá fakt, že se děj odehrává na konci 18. století a k působivé atmosféře tak stačí pár loučí, staré sidlo, mlha a přilehlé lesy. Vše funguje minimálně první hodinu, kde se hraje spíše na náznaky a pomalé odhalování. V druhé půli už se to začne trochu rozpadat a závěr není úplně uspokojující. Pořád ale příjemný přírůstek do hororového žánru, který funguje více než většina moderních lekaček. (18.05.2022)

„MYSLÍTE SI, ŽE MŮŽETE JEN TAK PŘIJÍT DO MÉ ZEMĚ S KOUZLY A MAGIÍ, A VZÍT SI PŮDU, KTEROU SE VÁM ZACHCE…“     Vlkodlačí horor (nebo tak nějak…). Starý sídlo, starý časy, kletba… zajímavý. A fajn. Ale táááhne se to. Pak to začne bejt i kapku blbý!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám za barákem cigány. 2.) Mladej nám zvlčel.  ///  Thx za titule „arilka“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (14.06.2022)