Půlnoční kovboj

Tento poučný a sarkasticko mravný film si ma omotal okolo prsta už behom prvých pár scén a do jeho sietí som bol zamotaný prakticky po celý čas, nebyť pár detailov, ktoré mi znechutili chuť dať plný počet. Tou hlavnou je záver. Celý film je nabitý psychologickou stránkou postáv ako mesto dokáže pohltiť aj toho najprostejšieho človiečika. A celé by to malo niekam smerovať, ale záver ma nechal úplne hladným. Pri iných snímkoch by som to nevyčítal, ale pokiaľ má film také silné jadro, tak som čakal naozaj krehký a emočný záver. No a ešte vzor alebo podstata niektorých Joeových náhľadov a spomienok na minulosť. Inak, herci sú mňami, jedni z prvých rolí oboch hlavných predstaviteľov a hneď oscarové nominácie. 85%. (15.04.2008)

Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou. (30.10.2019)

Hodně emocionální film. Chvílemi vám je tak příjemně a chvílemi zase dost smutno. Hlavních hrdinů mi bylo často dost líto a opravdu jsem jim fandil. Skvělá hudba. Herecké výkony jsou naprosto brilantní, dost se divím, že nebyli Oscaři. Přiznám se že některé scény jsem uplně nestihl (ta párty v nějakém drogovém umělecko-intelektuálském doupěti). Výborný film. (13.03.2006)

Klasika z konce 60. let s Dustinem Hoffmanem a Jonem Voightem v rolích dvou kamarádů, kteří se probíjejí smutnou a šedivou realitou každodenního života v New Yorku. Nemají zázemí, jídlo, mají jen sebe. A velké sny. Film je prošpikován poutavými flashbacky, které jsou opravdu povedené a dokazují, že technická stránka filmu je režisérovou prioritou. Horší to je s příběhem, ve filmu není žádný okamžik, který by vám opravdu vyrazil dech a stal se nezapomenutelným. To je ale asi jediná piha na kráse tohoto nadčasového filmu. Herecké výkony obou hlavních hrdinů byly výborné, stejně jako hudba. Pěkný snímek. (14.02.2010)

Naivita a upřímnost bolí. Diváka i Joea. A stejně tak někdy bolí odejít z důvěrně známého místa někam, kde má být všechno lepší a nakonec není lepší nic. Na špatných místech vás zkrátka poctivost a důvěřivost zničí. Ale celý tenhle můj výklad by byl jenom zjednodušeným poselstvím příběhu, kdyby se v něm neobjevoval Hoffmanův Rico. S ním totiž do kovbojova tažení přišla kousavost vzbuzující absolutní melancholii. Probuzení tehdejší generace, varování pro současnou. (30.11.2007)