Cenzorka

Pokud máte nevyřešená traumata z dětství a s tím související křehkou a nestabilní psychiku, rozhodně se neucházejte o místo cenzora ultranásilných horrorových videofilmů, jinak můžete dopadnout jako ubohá Enid. Ta totiž postupně přijde o schopnost odlišit skutečnost od halucinací, tedy lidově o rozum, a výsledkem je pak rozpad její osobnosti, doprovázený roztomilými následky. Moc hezká práce. Tedy myslím ta režisérská, filmová. Parádní 70's/80's retro, menšinové, laděné lehce do artova, evokující mi chvilkami třeba Repulsion, 8MM, něco od Lynche a v závěru Krvavý román dle Váchala. Ale ještě lepší práce byl ten samotný cenzorský flek, takovou práci bych si dal taky říct, čučet v rámci pracovní doby na béčkový krváky. Jen bych jim cenzuroval asi úplně jiné pasáže, než by se ode mne očekávalo, hlavně zdlouhavé žvanění o ničem, a tak podobně. (22.06.2021)

Censorovi je nutné přičíst k dobru řadu plusů - od dobrých hereckých výkonů po poměrně konstatně se držící znepokojivou atmosféru. Svého námětu o sedmdesátkových a osmdesátkových video nasties filmech ale podle mne nevyužívá naplno. Ve své podstatě je to jen lehce ozvláštněný klasický příběh o pádu hlavní hrdinky do šílenství, což je pro mě okoukané. (27.06.2021)

Záměr chvályhodný a dobře myšlený, provedení ale nešťastné. Strašně pomalý a nevzrušivý průběh, který navíc v závěru sice naplňuje jedno z možných logických vyústění, ale zrovna to nejméně žádoucí a divácky uspokojivé. Film, který chce rozebírat téma násilí ve filmech a jeho vliv na diváky, od naivního tvůrce, který neumí ani jen gradovat obyčejnou thrillerovou kostru, natožpak se k něčemu komplexně vyjádřit. Dejte si raději vyspělejší a autorsky pozoruhodnější Barberian Sound Studio. (18.11.2021)

Cenzuru jsem nikdy neměl rád a táhne se to se mnou dodnes. Neměl jsem rád tu někdejší socialistickou a je pro mě těžkým zklamáním, že je ta současná, politicko- korektní, ještě horší. Přesto mám paradoxně v hlavě krátký (relativně) seznam filmů, u nichž si myslím, že by byl jejich zákaz pro diváckou obec přínosem. Ale mlčím, protože i tyto snímky mají své příznivce a bylo by špatné, kdyby jim jejich radost kazil jakýkoliv cenzor (mě nevyjímaje). A o tom, že filmy plné násilí inspirují budoucí násilníky si taky myslím své. V tom případě by měly na diváckou obec působit i snímky plné pravdy, lásky a nezištné pomoci bližním, ale to asi příliš nefunguje, že? Jestli to spíš nebude tak, že záleží na tom, co má ten který divák v hlavě. Sakra, jsem se nějak rozjel... Musím, bohužel, přiznat, že mě Cenzorka bavila víc v prvních dvou třetinách, protože se mi celá záležitost ve finále poněkud táhla, a nezachránily to ani nevystříhané násilné scény. Abych řekl pravdu, byla mi závěrečná třetina více méně ukradená včetně osudů všech zúčastněných. Čekal jsem gradaci, ale místo ní se u mě dostavila nuda, která mi pokazila výsledný dojem. / Poučení: Pokud se ti dělá nevolno, zkus to prodýchat. 3*- (08.10.2023)

„Mlha houstne, rejža pindá, rekvizitář střevo vyndá. Nůžky čůzy cenzorské, kazí hrůzy autorské.“ Traumata miluju, svá i ta ve filmech, křehkou psychiku si hýčkám a Faustčiny oblíbené krvavé scény snáším dobře, pokud mají v příběhu své opodstatnění. ROHYPNOLOVÉ OKÉNKO: [][] Když je na co koukat, užívám si i 3 hodinový film. Cenzorka má jen přes 80 minut a přesto na mě šly dřímoty. ## Bailey-Bond točí hromadu vaty, kamera imrvére čumí do blba a sleduje kdejaký prd v ději třikrát déle, než je únosné. ## Naopak vzpomínky cenzorky nám servíruje kratičké, nicneříkající, což mě šíleně iritovalo. ## Cucky flashbacků z Enid lezly jak z chlupaté traumatizované deky. [][] A ke všemu ta „atmosféra.“ Filmaři mi zasmrděli půlku mého oblíbeného lesa Bracknell Forest rudým kouřem dýmovnic a ze zhuleného osvětlovače, ukrytého s baterkou v hustém křoví, dostalo pár zajíčků infarkt, jedna liška psotník a já trauma. Námět skvělý, o to větší zklamání, že jsme strážkyni mravopočestnosti Enid nenahlédli víc pod nůžky a kolegům cenzorům do svědomí a do poklopce. (24.01.2024)