Otec

[VIDĚNO 9.4.] "I am worried. I mean, losing all my things. If this goes on much longer, I'll be stark naked. And I won't be able to tell what time it is.... I feel as if I'm losing all my leaves." ______ Anthony Hopkins svou vizáží možná zestárnul, ale díky svému nepřekonatelnému hereckému umu je stále neskutečně vitálním pardálem, který nikdy nezklame - poněvadž 'The Father' je nesmírně emocionálně subtilní a z hlediska syžetu perfektně koncipovaná a mnohovrstevnatá geneze o stárnutí a deziluzivním odtržení od reality. Závěr zdrcující. Asertivní pojetí a celkově komorní, ne-li přímo implicitní forma inspirovaná divadelní předlohou jedinečná. Tonda je king.... [#OSCARS2021] (21.04.2021)

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)

„Jak listí ze stromů myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima dědečka s Alzheimerem, jak se „svět okolo něho začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pamatuj: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.] (02.02.2024)

Malý film, velká paráda. Už během prvních pár minut mě The Father dokonale vtáhl dynamickými dialogy, rychlým tempem a silnými hereckými výkony. A musím říct, že to celé nakonec bylo jako emocionální horská dráha, která vás na konci vyplivne s husí kůží. Spirálovité vyprávění si vynalézavě hraje s vnímáním času, prostoru i vedlejších postav, a prožíváme tak s hlavním protagonistou jeho rostoucí zmatení a frustraci. Anthony Hopkins je zde na vrcholu svých sil. Vše co dělá a co cítí mu bezmezně věříte a zapomínáte, že se díváte na herce. Byla to síla a dojalo mě to jak dlouho nic jiného. (02.04.2021)

Filmařsky neskutečně svěží sonda do problematiky stáří a pomalého odcházení jak fyzického, tak primárně psychického. Zcela unikátně otočená a do detailu rozebraná z perspektivy pacienta, nikoliv lidí kolem něj. Nedočkáme se tedy žádných kýčovitě uslzených scén, ani jiných podobných dolování emocí. Zeller na to jde sofistikovaně, místy až detektivním způsobem a fenomenálně hrající Anthony Hopkins nedá divákovi šanci vydechnout. V rámci žánru netradiční atyp, který stojí za to vidět, i když jednoduché pokoukání to není. (25.04.2021)