Rytíři spravedlnosti

Tohle vzniknout v Hollywoodu, byla by to nesmyslná hovadina s miliardou vystřílených kulek a stovkami mrtvých. Skandinávci mají ale jedinečnej talent udržet všechno při zemi, ve skutečným světě, v rámci reálií. A tak spíše než divokou akci dostane divák chytrý temný drama s prvky absurdní černý komedie, kde když už ale ke střelbě dojde, cítíte každej zásah. Ve finále, který film geniálně uzavírá, pak u kdekoho přijdou slzy blaha. Ty dají na vědomí, že tenhle film neni NÁHODA! (10.03.2021)

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)

Mně se ten Jensen se svými černohumorně bizarními komediemi, včetně jeho osobité herecké partičky začíná normálně že zamlouvat!! Můj nadšený zážitek z režisérova debutu Blikající světla sice zůstal nepřekonán a to zejména pro vyústění před závěrem s proměnou na hodně vážný tón, kdy Jensen naordinal tvrdou akci i s kapky citového vydírání, ale ten zbtyek před tím jsem si hodně užil a nerušila mě ani přítomnost rodinného dramatu mezi otcem a dcerou. Jensenova nejnovější komedie inteligentně rozpracovává témata současnosti a propojuje svět zločineckého gangu na jedné straně spolu s komunitou geeků a hackerů (...jéé, to je pocit! psát v komentáři taková moderní slovíčka! :D), jejíž sešlí členové se ve spojení s obětmi vkrádají do světa podsvětí po záludných tazích přes informační technologie. Už jen tím důmyslným zapojením moderního prostředí do napínavého děje a neobvyklou žánrovou cestou od psychologického dramatu ke kultivované černé komedii mě bavilo tuhle jízdu sledovat a svérázné charaktery členů oné poskládané party mi u toho přihrávaly do noty. Nejvíc si mě z herců svým často vtipným nadhledem včetně pronášených teorií získal určitě Nikolaj Lie Kaas, ale Brygmann mu také úspěšně šlapal na paty. Přestože mi ke konci už zmíněné kombinování různých žánrů tolik nesedlo a v závěru jsem měl pocit, že s onou atmosférou vánočních svátků (která je přítomna jen v prvních a posledních scénách a v závěru po drsné akci tu působí skoro až jako pěst na oko) možná šlo více pracovat i v průběhu filmu, celkově u mě převládají velice pozitivní dojmy. [80%] (23.10.2022)

Ukradli jí kolo, její matka ráno nemohla nastartovat a otec telefonující ze zahraniční mise nemá dobré zprávy. A ještě je tu ten milý chlapík, který matku osudově pustil v přeplněném vlaku sednout. Buch a vlakové neštěstí navždy změní životy několika lidí. Nehoda? Náhoda? Asociální matematik Nikolaj Lie Kaas vidí statistickou abnormalitu. Tahle tragédie musí mít očividného viníka. Jeho teorii se nicméně policie vysměje, výbušný voják s tváří Madse Mikkelsena naopak na nepatrné vodítko a hlavně na pomstu slyší. „Tým“ ještě doplní další dvojice looserů-vědátorů, kteří si zahrají mimo jiné na psychology, ale hlavně zjistí, že není snadné někoho zabít. A vlastně pro všechny bude tahle mise zajímavou skupinovou terapií. Výsledek je kouzelný. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků Blikající světla nebo O kuřatech a lidech – v obou se setkal s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto je to celkově moc příjemné, snad až laskavé, a pochopitelně i řádně ujeté. Ovšem výsledek nikdy nesklouzne k nějaké frašce. Žádný z žánrů tady není na úkor dalšího. Těchhle několik ztracených charakterů a diagnóz prostě musí bavit. Dánové vládnou. (23.03.2021)

Nevím, kam Jensen na ty nápady chodí, ale funguje to. Někdy vyloženě potěší, nikdy ale vyloženě neselže. Znovu ukazuje, že mu nic není svaté, a dokáže spojovat zdánlivě nespojitelné hrdiny, žánry i emoce. Rytíři spravedlnosti jsou černou tragikomedií o hodně nepovedené cestě za pomstou. Mimo jiné se divák dozví, proč nemáme věřit konspiračním teoriím, ale i to, proč severské země nepotřebují trest smrti. Jensen divoce mixuje absurditu s nahodilostí a pokud jste ochotni skousnout nějaké to násilí a cynický humor, který kašle na společenskou korektnost, je slušná šance, že si tuhle jízdu s partou pošahaných outsiderů užijete. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2021)