Docela obyčejný příběh

Film pro normální lidi o normálních lidech a všedním životě. Životě, který žije každý z nás. Životě, který v kapkách všednosti skrývá vzdušné výšky i hluboké pády. Životě, který přes to všechno stojí za to žít už proto, že jiný mít nebudeme. Vyzbrojeni touto jistotu, k níž jsme vychováváni všichni bez rozdílu od prvních krůčků na tomto světě, se můžeme naplno ponořit do hloubky, která není hluboká, a brodit se mělčinou, která postrádá mělkost.Jen na nás záleží, oč tento sirý výchozí scénář dokážeme rozvinout a obohatit tak svůj život o další rozměr. Rozměr, který je možná šedý, ale je opravdu, výhradně a neopakovatelně, náš. Taková je pestrobarevnost šedi, kterou nabízí PŘÍBĚH. Všednodenní život ženy středních let, jejích kamarádek i potenciálních a jsoucích či budoucích obdivovatelů a milenců, čtyřiadvacetihodinová štafeta lásek i pádů a čas od času i skutečných katastrof. Krásné Romy Schneidrové její Marii věříme; právě tak nás pžřesvědčuje relativní úspěšnost a lidská slušnost Cremerova Georgesovi; Bruno Cremer v této roli naznačuje skutečný rejstřík svého hereckého záběru a prokazuje, že dalekosáhle přesahuje poněkud rutinní a suše působící kreace detektivního žánru, z nichž jsem ho doposud znal především. Jména většiny herců, ani režiséra jsem neznal. O to příjemnějším je PŘÍBĚH překvapením. Záměr holdu životnímu stylu i příběhům slušných lidí středních vrstev se podařilo zaplnit až něžně a bohatě působícím obsahem; stylem i záměrem dílo připomíná někdejší čapkovské adorace tohoto životního stylu. V tomto smyslu a ohledu se jedná nesporně o film zdařilý a působivý. (14.06.2009)

Velmi dobrý film o vztazích lidí opepřený dramatem snižování stavů zaměstnanců v jedné velké firmě. Romy Schneider opět v roli sebevědomé ženy, která přesně ví, co od života chce, jen se jí to občas vymkne z rukou. Claude Brasseur v roli muže oscilujícího mezi romantikem předstírajícím tvrďáka a tvrďákem předstírajícím citlivého chlapa. To by byly dva běžné standardy, které jsou doplněny netradiční rolí pro Bruno Cremera. Sautet se nebál Cremera vymanit ze škatulky chladných zabijáků a nabídl mu roli sympatického a usměvavého milence. A Cremer měl tak mimořádnou příležitost prokázat, že i tuhle polohu svého herectví zvládá s bravurou sobě vlastní. (08.10.2011)

Pokiaľ sa pozeráte na pekných a relatívne dobre zabezpečených hrdinov tohoto filmu a ich obyčajných životných príbehov niekde z diaľky, tak im môžete závidieť. Pokiaľ ste svedkami ich rozhovorov, tak si už tak istí nie ste a vidíte, že majú podobné problémy, ako ostatní a pokiaľ sa v ich kruhoch pohybujete, tak aj chápete, prečo sa niekto z nich počas príjemného záhradného večierku po pár panákoch môže pokúsiť o sebevraždu. Život je predovšetkým o boji so samotou, s odlišnosťami s opačným pohlavím a so samým sebou, čo už vieme od nepamäti a preto je od režiséra fér, že svoj film nazval Celkom obyčajný príbeh. Čo iné nás má ale zaujať v kinematografii viac. (23.07.2013)

Téměř čtyřicetiletá Francouzska v podání Schneiderové začíná svůj příběh rozhodnutím o potratu a končí novým těhotenstvím. S někým jiným, ale i tak zůstává sama a nakonec si další dítě ponechá. Mezi tím se odehrávají jen všednosti adekvátní této generaci v hávu konce 70. let. Nejsem z těch, kdo ve filmech hledají pro své potěšení obraz života někoho jiného, natož odraz reality. Takže za jednu v souvislosti s tím, že i v reálném životě byla Romy kontroverzní zastánkyní potratů a film tak získal zajímavý kontext. Nominace na různé ceny ale nejsou všechno a jen tak mimochodem dabing, jakým opatřili film v LK, sráží zážitek ještě níž. (27.03.2009)

Romy, Bruno a Claude, a přesto jen 3*? Když příběh je odtažitý, hlavní postavy nepřístupné a divákovi je jedno, jak to celé dopadne, body nezachrání ani původní dabing s ojedinělým počinem ČT, která scénu vystřiženou při premiérovém vysílání nově dodabovala (tleskám, tak se má zacházet s původními dabingy). Marie se motá mezi Sergem a Žoržem, ale jak to celé dopadne, vás možná zajímat nebude. Scény s kamarády byly otravné, to venkovské bydlení s partou přátel mi připomnělo jeden Allenův film. (13.03.2016)