Konec srpna v hotelu Ozon

Nejdřív jsem moc nechápal, jestli některým ženám ze skupinky přeživších už hráblo, že tak plýtvaly surovinami a disponovaly (sebe)vražednými sklony. Pak mi to však postupně docházelo…tohle už v mnoha směrech nebyly civilizované lidské bytosti (až na tu poněkud úsměvnou upravenost :-) ), které myslí a jednají jako my (s výjimkou Staré), od mala se s našimi hodnotami nesetkávaly, jen putovaly stále dál krajinou bez větších náznaků života a hledaly další příslušníky svého rodu, tedy jak tak jim to jejich vůdkyně vysvětlila, a staraly se jen o to, aby měly co jíst a pít. A nedá mi to nereagovat na některé komentáře ostatních, zřejmě nejsem zrovna milovníkem zvířat, ale přístup žen k jejich zabití a následné konzumaci přesně odpovídalo nově vybudovaným instinktům, které už neobsahovaly nic podobného soucitu, tento naturální prvek mi proto nedělalo problém akceptovat (ale soudě dle reakcí jiných by u tohoto díla měla asi být stopka pro tuto sortu publika :-) ). A stejně tak jsem nakonec neměl problém s krapet na-přes-držku hraním mladých hereček, které vlastně byly ve svých úlohách dost přesné, což mi docházelo také až v průběhu filmu. Co se týče atmosféry postapokalyptického světa, nebyla vůbec špatná, spíše naopak ale dominantní byla především výtečná hudba (která film společně s počátečním odpočítáváním nastartovala), třeba exteriéry šly určitě ještě mnohem lépe „naaranžovat“, aby bylo více cítit ten pocit deprese, beznaděje a zmaru (takhle se divákovi vkrádal na mysl fakt, že je svědkem mírného amatérismu). Setkání s Mužem jen dále zvýraznilo náturu mladých žen, přestože na malou chvíli vlilo divákovi do žil alespoň trochu něčeho pozitivnějšího (a ten si měl zřejmě sám domyslet, že onen zástupce mužského pohlaví je díky ozáření pravděpodobně impotentní). Tento film jistě není dokonalý, ale to spíše po jeho technické než obsahové stránce, která mi nepřišla nijak zvlášť špatná a třeba hlavní myšlenka snímku mě velmi zaujala, proto slabší 4*. (24.01.2013)

Tento film byl pro mne velkým překvapením. Vůbec jsem o něm nevěděl. Jako milovník žánru postapo si myslím, že jsem už toho většinu viděl. Vůbec mne nenapadlo, že naši točili v šedesátých také tento žánr. Ale chápu to, tehdá se chrastilo atomovkama a vodíkovými pumami velmi výrazně a jaderný konflikt byl na spadnutí. První polovina filmu je opravdu hůře stravitelná. Sledujeme starší ženu ,,Starou'', která vede osm mladých děvčat opuštěnou krajinou, zničenou před patnácti lety jadernou válkou. Nečekejte žádnou skleněnou pláň, krajina je normálně zarostlá, jen bez zvěře a lidí s opuštěnými domy a pozůstatky osídlení. Děvčata se přes svoji mladost a domnělou křehkost chovají nesmírně krutě nejen k sobě, ale ke všemu živému co potkají. Jsem otrlý, ale film je opravdu plný syrového násilí. Na svoji dobu to tedy muselo být něco! Stará a děvčata prohledávají opuštěné domy a zatímco děvčata prostě jsou, Stará jim hledá muže. Chce zase obnovit civilizaci. Poslední muž, kterého viděli totiž zemřel před mnoha lety. Skupinka nakonec na muže narazí, je to však stařík pasoucí krávu.... Film je drsný, drsný asi jako svět, který nastane po něčem takovém. Trochu se divím, že Staré šlo o zachování rodu, ale nenaučila už dívky mravům. A to i když vezmu v potaz, že nový svět musel být neskutečně drsný a zlý. Trochu škoda, že holky jsou oblečeny jako by byly na čundru, jejich šatstvo mohlo nést větší stupeň opotřebení... Každopádně tohle je rozhodně zajímavý film, který však nebude pro každého. Za mne je za 4 konzervy. * * * * (13.10.2015)

Je fajn občas vidieť, že aj v našej kinematografii sa nájdu diela, ktoré sa jej vehementne vymykajú. Je škoda, že v tak nízkorozpočtovom háve a podľa tak jednoduchého scenára. Film zrejme reaguje na studenú vojnu a jej možné následky, aby sa potom primárne zaoberal otázkou našej obnaženej zvieracej prirodzenosti. Film pre všetky feministky a súčasné maneaterky, ktoré si myslia, že sa bez mužov nezaobídu. Takže Koniec je neplánovane nadčasový. (12.10.2012)

V hotelu Ozon (takto staré papírně pod Mohelnem) jsem byl poprvé asi v roce1968, ten nápis tam byl a vydržel ještě několik let. Jen ten film jsem tehdy prošvihl, více mne bral Vinnetou. Slyšel jsem, že cenzura celý film dva roky pozdržela, takže když se objevil, bylo podobných filmů více, a tento neprorazil. Čas si na něm zahlodal, ale místy je působivý stále. Dystopie v duchu Pána much o tom, že vrstva civilizovanosti je zatraceně tenká. Jen ta děvčata s těmi dobovými účesy, texaskami a součástmi vojenské výstroje vypadají jako členky dívčí trampské osady než jako nové divošky.Pro mne kvůli těm krásným dobovým záběrům z údolí Jihlavky a z mohelenské hadcové stepi hvězda navrch. Takže 3, 5. (16.11.2013)

Pavel Juráček nebyl zrovna bytostný optimista. I jeho postapokalyptická vize zbytků lidstva, které svým chováním připomíná spíš zvířata, není nijak utěšená. Dva starší herci a osm mladých dívek, od kterých se chtěly spíše fyzické výkony než herectví, na neúprosnou zprávu o konci nejen srpna stačí. V některých filmech se toho stane tak málo – a bohatě to stačí. (27.04.2009)