Pasťák

Zajímavý a vcelku dost depresivní film o tom, jak doopravdy funguje pasťák. Scénář dělal autor původní knihy Pasťák, Karel Misař, který sám jednu dobu vychovatele v nápravném zařízení dělal. Překvapivě docela přesvědčivý Ivan Vyskočil. Svého času vzbudil film dost kontroverzí, protože zobrazovat takhle socialistické instituce, kde jsou agresivní chovanci ponecháni svému osudu, šikaně a morálnímu rozkladu, to perostě nešlo.... (12.12.2007)

Marečku, podejte mi pendrek! Normalizace pěkně po kafkovsku, včetně bezvýchodnosti a tragických konců. V některých jednotlivostech působivé (úvodní exkurze nového pana učitele, defilé kérek), ale celkový dopad, či chcete-li zde tolik zmiňované depresivní vyznění, bylo rozmělňováno nevyrovnaností a nedostatkem věrohodnosti. Třeba takový Mažňák nebo Krampoul s vizáží Vinnieho Jonese už měli nejmíň dekádu trávit čas v úplně jiném nápravném zařízení.. (18.06.2021)

Klass, Ondskan? .......čajíček. Bočanův Pasťák, v němž "vládne" drsňák Krampol, je to pravé peklo. V surovém příběhu "překvapí" Jindra Hojer rolí nechutně kluzké svině : ). A aby toho nebylo málo, stínadelskou partičku doplní Losna s Mažňákem. Stejně jako v hlavolamu, stojí na opačných stranách "barikády". (V souvislosti s právě probíhajícím festivalem otrlého diváka, mě napadá, že za Pasťák by se pořadatelé rozhodně nemuseli stydět). ► 85% (15.02.2009)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)

(2x) Při tomhle filmu jsem si uvědomil, že slovo PASŤÁK mohlo být vlastně odvozeno od slova past... V tomhle případě past, do které se všichni dostanou určitým proviněním za trest, u neplnoletých vychovanců jde většinou o kriminální zločin, za svůj prohřešek s požárem v kabinetě na bývalém působišti se zde "za trest" ocitl i jejich budoucí vychovatel. Až napodruhé jsem více zaregistroval jistou paralelu s nacismem (a současně vedle toho s totalitou komunistického režimu) /Pozor, SPOILER!/, když nejdříve učitel vyhrožuje staršímu kolegovi, že ho na základě objevení archivního materiálu udá z kolaborace a pak se sám stává obětí praktík totality v komunistickém systému (připomínajícího v momentu nuceného přidělení místa i praktiky samotného nacismu za války). /Konec spoileru./                                    . . .                                                                                          Rozhodně mnohotvárný snímek s hlubokou výpovědní hodnotou, v kontextu čs. kinematografie naprosto jedinečný obsahem i formou. Situace kolem natáčení v roce 1968 a možnosti dokončení střihu až v roce 1990 se hodně podepsala na ojedinělé a poněkud náročněji ztrávitelné technice filmu, kde zůstala autentická zvuková stopa bez dodatečného namluvení replik ve studiu. Zvuk působí nezvykle ponuře, divně, stejně jako scénická hudba (Vladimír Klusák) v nezvyklém bluesovém stylu a nahraná 22 let po natočení obrazového materiálu. Celkově zvláštní, hodně depresivní dojem. Rozhodně jedna z najzajímavějších filmových rolích Ivana Vyskočila, zaujme i mladý Jiří Krampol v roli drsného chovance Holuba. Plus raritní účast Františka Kováříka /Marečku, podejte mi pero - profesor Hrbolek/ v trezorovém filmu. (85%) (04.05.2018)