Psi a lidé

Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. (12.08.2021)

Povídkový film Psi a lidé se zcela vymyká Evaldovým filmům, oproti většině jeho psychologických snímkům jako třeba Každý den odvahu, Den sedmý - osmá noc nebo Návrat ztraceného syna. Psi a lidé se nese v poetičtější rovině, zejména povídky Nahý v trní (kde se prakticky vůbec nemluví a Václav Babka jako naháč vyluzuje pouze různé zvuky) a Hry lásky (tam je nádherně vidět práce Ester Krumbachové a povídka má až Hrabalovské vyznění). Poslední povídka Věrnost je asi nejlepší a herci Vlastimil Brodský a Ilja Prachař jako kamarádi, kteří se přou o jednoho psa jsou postavy nádherně zahrané. Hlavně bitka mezi nimi, to je něco, co mě vcelku vyrazilo dech a hlavně ten konec, ten mě doslova zmrazil a dorazil. Předposlední filmový počin Evalda Schorma, pak už se až do své smrti věnoval zejména divadelní režii. (05.12.2015)

Dvě nádherně poetické povídky vystřídala jedna s hnusným koncem. Rejdy Trautenberka jsem Prachařovi odpustila, ale v téhle roli byl tak přesvědčivý parchant, že potkat Prachaře v sedmdesátých letech na ulici, odplivla bych si před ním. Václav Babka si svůj výkon také mohl oprávněně zařadit mezi svůj umělecký vrchol. (28.04.2013)

Nahý v trní: Takový vlažnější pan Hulot. Hry lásky: Nervy drásající. Připomíná Schormovu povídku z Perliček na dně, ale je to oproti ní moc rozvláčné a strojené. Věrnost: Tak nečekaný závěr a hnusný podraz na diváka jsem ještě neviděla. A snad ani vidět neměla... (03.03.2011)

Hodnotím pouze druhou povídku Hry lásky, kde je velice sympatický Josef Hlinomaz a Helena Růžičková, kterou právě prvně psaný maluje a k tomu ještě skupinu staříků. Má psa , který se mu zaběhne a jde ho hledat k místnímu podívinu Lubomír Kostelka co prý jí psy. Povídka je poměrně dlouhá na tehdejší dobu mě překvapilo, že je to barevné což tomu jen prospělo. Je to úsměvné ,ale zároveň se to jako komedie brát nedá spíš jako podobenství. (04.08.2009)