Režie:
Evald SchormScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Jan KlusákHrají:
Václav Babka, Helena Růžičková, Lubomír Kostelka, Josef Hlinomaz, Josefa Pechlátová, Vlastimil Brodský, Milada Burešová, Ilja Prachař, Jana Prachařová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
"Nahý v trní", "Hry lásky" a "Věrnost". První povídka vypráví o muži, kterému pes během jeho koupele v řece sebral veškeré oděvy. Ve druhé povídce maluje profesor na penzi biblický výjev Zuzana a starci. Ve třetí povídce zahyne pes Argoš, když brání milovaného pána. Tyto povídky připravoval ještě před odchodem do emigrace režisér Vojtěch Jasný. Po jeho odchodu převzal projekt Evald Schorm. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Pro mě je tenhle film příliš rozháraný. První povídka je variace na grotesku, která bohužel není němá, ale místo dialogů tam všichni vydávají podivná citoslovce. Takže působí jako idioti. A těm se přeci smát nebudu. Další dvě povídky už jsou dramaturgicky zajímavější, i když v té třetí jsem pochyboval, zda tam ten humor není nutně cpaný a jaksi nadbytečný. Byla by to prostě taková hezká cesta lidským i psím životem: od grotesky až k tragédii. Docela by mě zajímalo, jak měla původně vypadat Jasného verze téhož. ()
Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. ()
Povídkový film Evalda Schorma o vztazích psů a lidí. Nahý v trní Pan režisér zvolil formu němé grotesky a můžu říci, že velice šťastně. Hodně skvělých nápadů a one man show Václava Babky, nedoceněného herce, který celou povídku suverénně táhne. Nejsilnější článek filmu. 90%. Hry lásky Tato povídka mi svojí atmosférou a malířským tématem lehce připomněla "Dům radosti", Hrabalovu povídku, kterou si Evald Schorm vybral jako součást "Perliček na dně". Velice příjemně se na to kouká, ale mohlo to být kratší. Jinak skvělý Josef Hlinomaz. 70%. Věrnost Lehce úsměvný, avšak ve své podstatě velice smutný příběh o lidské závisti a psí věrnosti stojí a padá na hereckých výkonech Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře. 80%. Dodatek: Evald Schorm se oproti jiným svým "novovlňáckým" kolegům lišil především v tom, že kde oni zobrazovali nelítostný realismus všedního dne na černobílý materiál, on své příběhy, odehrávající se snově, jakoby mimo čas, většinou zasazoval do místy křiklavých, ale v celku příjemných barev. Jako všechny filmy pana režiséra ani "Psi a lidé" nejsou pro každého, avšak celkově se jedná nejspíš o pro běžného diváka nejstravitelnější a nejpochopitelnější režisérovo dílo. 80%. ()
Asi půjdu proti proudu, když odmítnu povídku 1 a 3 (důvody jsou buď zřejmé nebo si je nechám pro sebe) a budu se - byť velice krátce - věnovat povídce č. 2, genezi Hlinomazova obrazu "Zuzana a starci". Myslím si, že jsem podobný snímek dosud neviděl, alespoň velice těžko hledám nějakou paralelu - a budu rád, pokud mi někdo pomůže nebo se alespoň nad tím zamyslí. Naprosto svébytný způsob vyprávění, nezvyklé pojetí herectví, snímání obrazu a barev,... vtiskuje tomuto snímku snovou, nadreálnou, až pohádkovou kvalitu. ()
Hodnotím pouze druhou povídku Hry lásky, kde je velice sympatický Josef Hlinomaz a Helena Růžičková, kterou právě prvně psaný maluje a k tomu ještě skupinu staříků. Má psa , který se mu zaběhne a jde ho hledat k místnímu podívinu Lubomír Kostelka co prý jí psy. Povídka je poměrně dlouhá na tehdejší dobu mě překvapilo, že je to barevné což tomu jen prospělo. Je to úsměvné ,ale zároveň se to jako komedie brát nedá spíš jako podobenství. ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (5)
- Poslední projekt Evalda Schorma před nucenou odmlkou po roce 1971. (M.B)
- Záujem natočiť film mal pôvodne Vojtěch Jasný, ktorý ho aj sčasti rozpracoval. Po jeho odchode do emigrácie ho narýchlo prevzal Evald Schorm. (dyfur)
- Lubomír Kostelka si zde v povídce "Hry lásky" zahrál ctitele Heleny Růžičkové. O jednadvacet let později si to z opakoval i ve filmu Trhala fialky dynamitem (1992), kde hrál zamilovaného funebráka. (Ganglion)
Reklama