Já to tedy beru, šéfe...!

Je pravdou, že za socialismu bylo víc pracovních míst než lidí. Proto podniky nabízely lidem náborové příspěvky plus další výhody včetně bytů. Když se člověk podniku „upsal“, že tam bude pracovat určitý počet let, tak prostě dostal byt – ne do osobního vlastnictví, ale s nájemní smlouvou na dobu neurčitou, takže tam potom klidně mohl žít až do smrti. Nájemné tehdy bylo oproti dnešku směšně nízké. Tento film je míněn jako satirická komedie pojatá s obrovskou nadsázkou. Tehdejším divákům to bylo naprosto jasné, současným mladým divákům to může přijít jako báchorka o něčem, co snad ani nemohlo existovat. Kvůli těsné spjatosti s dobou svého vzniku dnes už toto filmové dílo ztratilo aktuálnost. Co na hodnotě neztratilo, jsou dobré herecké výkony Ivy Janžurové a dalších. (20.06.2023)

Podle dějové linky bych řekl, že je to klasický Schulhoff. Děj se točí kolem domácího prostředí v sedmdesátých letech. Všechno je to tak socialistické. Jenže tentokrát ještě mnohem víc než v jeho jiných filmech. A to právě přidaným druhým dějem, který asi měl film obohatit. Ten výmysl s hledáním nových zaměstnavatelům je dost zvláštní a ještě divnější ho uvést v praxi. Tohle že bylo za socialismu? Že ženská dostala byt jen za to, že přijme místo sekretářky? Dneska je boj o zaměstnance, ale tohle za komunismu nebylo. A ještě jak je to podané Sobotou s Nárožným. Fakt dost divný. Schulhoff měl zůstat u toho, co mu jde nejlépe. U filmů, které se týkají jen rodinného prostředí a nejít do takové smyšlené bejkárny. [6558. hodnocení, 126. komentář, 58%] (10.02.2020)

Precizní a na svém scénáři přísně lpějící režisér Schulhoff, nám představuje takový dokument doby, kdy u nás bylo nadbytek pracovních míst a v některých podnicích měli lidi i na shánění nových zaměstnanců. Z dnešního pohledu utopická situace, kdy pracovní nabídka převyšovala poptávku je skutečně jedinečná. Klasický maloměšťácký humor tohoto režiséra a jeho také klasický herecký tým, sehrává průměrně kvalitní českou komedii o platovém zařazení, čtvrtletních prémiích a nebo třeba o placené dovolené v Jugoslávii, pro dnešního dělníka určitě jen sen. (14.01.2013)

"My na to jdeme čistě psychologicky." To je asi veta, ktorá mi z tohto filmu rezonuje najviac. A tiež časti na Slovensku. "Tu kocúr" Inak si myslím, že je to okey komédia s pár dobrými momentkami, dobrým záverom, ktorý pobaví a Nárožný so Sobotom sú okey. Hodnotím čiste podľa spomienok, nakoľko som to naposledy videl asi pred 5-timi rokmi, ale čo si pamätám, tak to nebolo zlé. Páčili sa mi metódy a psychologické debaty na to, aby zohnali ľudí... najlepšie je asi keď chcú zohnať manželov kuričov, ktorí už spolu nehovoria a nastavia im to, aby jeden robil dvanástky aj druhý dvanástky a tak aby sa vôbec nevideli. Kreatívne. Ale zase viac si toho asi už ani z filmu nepamätám. Ale aspoň niečo. Je to okey komédia s dobrými nápadmi a uspokojivým finále. Ale má aj svoje nudné pasáže. O tom bezpochyby. Hodnotenie: C+ (29.08.2018)

Československou komedii „Já to tedy beru, šéfe...!“ z roku 1977 jsem viděl poprvé jako školní dítko někdy v osmdesátých letech 20. století na obrazovce prvního programu ČST a matně si vzpomínám, že se mi už tehdy film líbil. Proto jsem se na něj o pár let později podíval znovu a po převratu v roce 1989 asi ještě jednou, ale od té doby moje oči na dvojici náborářů Luděk Sobota a Petr Nárožný nespočinuly. V zájmu objektivního hodnocení a napsání důvěryhodného komentáře jsem se rozhodl podívat se něj znovu a po uplynutí 92 minut jsem svého rozhodnutí nijak nelitoval. Vše začalo založením Výzkumného oddělení náboru pracovních sil v Pragokovu, což měli na svědomí Láďa Pitras (Luděk Sobota) a Oto Vacák (Petr Nárožný). Pro získávání pracovníků nedostatkových profesí si oba náboráři vypracovali účinné, i když často až nelegální metody. Svářeče Niederleho (Karel Augusta) například tajně sledovali, až se jim podařilo nahrát na magnetofon jeho roztoužené namlouvání kolegyně Aničky Vitlichové (Hana Brejchová). Hrůza z žárlivé manželky Boženy (Dana Hlaváčová) snadno Niederleho přiměla k nástupu do Pragokovu. Vhodné topiče pro nepřetržitý provoz získali náboráři v manželském páru Nyklíčkových, jejichž spory by mohly brzy přerůst v násilí - žena (Božena Böhmová) nastoupila na denní a muž (Jiří Lír) na noční směny. Láďova žena Renáta (Iva Janžurová) musela opustit práci v propagaci. Hrozilo, že jim její jedovatá matka (Marie Rosůlková), hlídající syna Ivánka, zničí rodinu. Renatin šéf Saša Paul (Josef Větrovec) ji nerad propustil, ovšem za podmínky, že za sebe sežene náhradu. Pitras sehnal na její místo nepohlednou Myriam Hornovou (Alena Vránová). Brzy se ukázalo, že jde o ženu atraktivní, používající zošklivují převlek jen jako ochranu před žárlivým ex-manželem (Milan Neděla). Renáta na ni začala záhy celkem bezdůvodně žárlit, i když jí samotné dělalo dobře dovření jejího kolegy Filipa Vaněčka (Lubomír Lipský). Temperamentní jeřábnice Križuchová (Jana Kasanová), úspěšně přetažená do Prahy z Popradu, se rozhodla svést usedlého plešatého Vacáka. Ohrožené manželské štěstí Pitras i Vacák nakonec úspěšně zachránili, ale jen za cenu velkých ústupků vůči Vacákově manželce Květě (Míla Myslíková). Podlehli však vydírání náborářů z konkurenčního podniku Vogela (Václav Lohniský) a jeho spolupracovníka (Vladimír Hrubý), kteří si jejich metody pečlivě zdokumentovali. Napříště z Pitrase a Vacáka budou po přeškolení zedník a pokrývač a ředitel Pragokovu Richter (Zdeněk Dítě) tak přišel o dva výborné náboráře. Film tak trochu nešťastně skončil, ale celkově jsem z něj měl dobrý dojem a velice jsem se pobavil. Vzhledem k tomu, ve kterém roce scenárista a režisér Petr Schulhoff snímek Já to tedy beru, šéfe…! natočil, snese i v 21. století srovnání s jinými českými komediemi, které této mnohdy dokonce ani nesahají po kotníky. Za mně tedy velká spokojenost ! Suma sumárum, komedie „Já to tedy beru, šéfe...!“ ode mne získala čtyři náborářské hvězdy ****. (25.07.2020)