Po stopách krve

Hodně povedená detektivka. Hrušínský je jako vždy výborný, ostatní herci taky. Příběh byl taky hodně solidní. Co mě ale na filmu bavilo nejvíc byla jeho temná a chladná atmosféra. Jenom by mě zajímalo jak by třeba dneska v době nesmyslné korektnosti prošla třeba věta o tom, že cikán se v cihlárně fláká a ostatní musí dělat za něj a on pak dostane stejný peníze :-) (05.01.2013)

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)

Přišlo mi to o něco méně strhující a napínavé, než Vrah skrývá tvář, každopádně i Po stopách krve je hodně povedená detektivka. Precizně natočená, atmosférická podívaná, se zajímavým příběhem, který se poměrně chytře vyvíjí. K tomu ještě připočtěme skvělé herecké výkony (až teda na jeden) , u kterých ze všech nejvíc exceluje samozřejmě Hrušínský. Vlastně nemám moc co vyčítat, ale nebyl jsem dostatečně nadšený, abych tu 5* dal. Takže dávám "jenom" silné 4* (24.07.2020)

Najpodarenejšia časť kriminalistickej trilógie s Hrušínskym. Nechýba jej amosféru z predchádzajúcich dvoch dielov a pridáva zaujímavejší kriminalistický prípad. Zápletka o zavraždenom Rómovi, vôbec tématika Rómov, je pre mňa v česko-slovenskom filme nóvum. Rovnako aj zmienka o tak neobvyklej sexuálnej deviácii vraha, ktorú by som čakal skôr v najnovších filmoch; určite nie vo filme z roku 1969, naviac točenom v totalitnom Česko-Slovensku, ktorý tak veľa vecí tabuizoval. (10.11.2015)

Viděl jsem to již několikrát a po posledním shlédnutí musím ještě o * přilepšit. Tohle je skutečně mistrovská detektivka! Rudla Hrušínský jako major Kalaš je můj nejoblíbenější český detektiv, kterého je požitek sledovat každou vteřinu. K tomu se přidává velmi dobrá zápletka a dobře zvolený černobílý koncept. No a když se na to člověk rád podívá, ikdyž ví, jaký je rozluštění, to je pro detektivku nejlepší vysvědčení! Škoda, že těch příběhů nevzniklo mnohem víc... (14.02.2008)