Vrah skrývá tvář

Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. (22.03.2010)

Nedaleko malé vesničky je v lesích nalezena zavražděna žena. Na místo přijíždí major Kalaš (Rudolf Hrušínský) se svými kolegy, a začíná odhalovat spletité nitky celého případu. Navíc zjišťuje, že zavražděná není jediná oběť vraha, a že už před několika měsíci se našlo mrtvé tělo jiné ženy, ukazující na stejného vraha. Ale podezřelých je hodně... Asi jsem byl hodně zmlsaný (opravdu) detektivními případy z Majora Zemana, a tak mi tento film přišel trochu moc roztahaný a vlastně nudný. Rád si společně s vyšetřovateli zkouším u detektivek pátrat, ale tady v tomto filmu mi to přišlo až příliš zamotané, a když nad tím tak přemýšlím, tak i k vlastnímu vrahovi se major Kalaš dostal tak říkajíc náhodou (i když způsob odhalení byl docela povedený). Tak jak mám výhrady k vlastnímu příběhu, tak nemám výhrad k atmosféře ani hereckému obsazení - obé je na vcelku ucházející a určitě přispívá k vcelku pozitivnímu pocitu z filmu... (29.01.2014)

Rudolf Hrušinský tady se svým převážně kamenným výrazem předvádí dokonalé minimalistické herectví, nepotřebuje se pitvořit, přehnaně gestikulovat rukama, či nějak prapodivně artikulovat, aby na sebe upozornil. Stačí jen jeho pouhá přítomnost, aby na sebe strhnul veškerou pozornost, kdykoliv je v záběru a i kdyby celý film jenom seděl a pokuřoval, tak z něho nespustíte oči. První dva díly "kalašovské" trilogie - tento a ´Po stopách krve´ mají tak báječně pochmurnou atmosféru, plnou podezíravosti, nejistoty a strachu a tak mistrovsky vygradovaný scenář, že patří mezi jasně nejlepší kriminálky, co u nás kdy vznikly. Naprostá tutovka pro milovníky detektivního žánru. (05.01.2008)

Trojica detektívok, ktorú s trojročným odstupom nakrútil Petr Schulhoff v šesťdesiatych rokoch je závanom sviežeho vzduchu do tohto žánru. Realisticky a civilne ladená dvojica detektívov nepredstavuje verziu Holmesa s Watsonom, ani iných z klasických predchodcov. Šedivé a ponuré reálie nahradzujú obvykle kašírovaný socialistický štandard, atmosféra nepostráda napätie a hudba trochu hlučne a násilne dotvára to, čo sa scenáristovi nepodarilo. Zmienené klady trochu znižuje obvyklý nešvár, ktorým je preľudnenosť postáv, postupné odpadávanie podozrivých, ako pri šúpaní cibule, aby sa v úlohe vraha krátko pred záverečnými titulkami ukázal ten najnenápadnejší. Tri hviezdičky sú za ten závan, pretože súčasného diváka už film nemá čím zaujať. (27.08.2011)

"Tak vám pěkně děkuji..." pronáší často jako vždy výborný Rudolf Hrušínský, který má tak dokonalý nadhled, že jsem, uvědomuji si tak bokem, nikdy od něj neviděl pořádný projev empatie. Já zase pěkně děkuji jakýmsi umělcům, snad z audiovizuálních studií, kteří mě vystřiženým finálním a mrazivým úryvkem tohoto filmu na výstavě GHMP nalákali na celou tuto kriminální trilogii (tetralogii?). Napínavé a mnohem lepší než Strach. (22.05.2022)