Režie:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Rudolf Hrušínský, Radoslav Brzobohatý, Jiří Pleskot, Jaroslav Moučka, Zdeněk Kutil, Ferdinand Krůta, Lola Skrbková, Věra Tichánková, František Peterka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Základem příběhu Vrah skrývá tvář je skutečný případ sedminásobného vraha Mrázka, který svého času vzbudil u veřejnosti velkou pozornost. Major Kalaš a jeho pomocník nadporučík Varga řeší složitý případ série vražd mladých žen. Nakonec se rozhodnou k riskantnímu pokusu – provedou rekonstrukci přepadení dívky, která jako jediná unikla smrti. Dívka však trpí psychickou poruchou a hrozí nebezpečí, že se její stav po rekonstrukci ještě zhorší… O vystižení atmosféry a tísnivého pocitu lidí žijících v kraji, kde se pohybuje neznámý vrah, se postarala i citlivá kamera Jiřího Vojty. Vedle Rudolfa Hrušínského se setkáte s Radoslavem Brzobohatým, Jiřím Pleskotem, Ferdinandem Krůtou, ale i s MUDr. Miroslavem Plzákem, který zde vytvořil roli psychiatra. Snímek zanedlouho po premiéře získal Cenu za nejlepší film roku... Postava majora Kalaše v podání výborného Rudolfa Hrušínského se objevila ve čtyřech filmech režiséra Petra Schulhoffa: Strach (1963), Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979). (Česká televize)
(více)Recenze (237)
Ponurý a na svou dobu až neočekávaně kvalitní. Všechno zde běží tak jak má. Napětí je promyšleně stupňováno až k závěrečnému odhalení. Ostatně Schulhoff patřil k těm režisérům, jejichž filmy mě osobně skoro pokaždé zaujmou. A to navzdory i tomu, že je to detektivka zrozená v éře socialismu. Najít dnes kvalitní českou krimi se stává stále větší vzácností. ()
Geniální krimifilm s bezchybným majorem Kalašem, naším asi nejlznámějším neživým komisařem kriminální služby. Naprosto unikátní originélní konec dává drsnému snímku ještě hrubější korunku. Hudba, atmosféra, strach, trpkost situací a lidských osudů z rukou Mistra Schulhoffa prostě nemají chybu. Možná nejlepší česká krimi "moderních dějin čs filmu"..! ()
Trojica detektívok, ktorú s trojročným odstupom nakrútil Petr Schulhoff v šesťdesiatych rokoch je závanom sviežeho vzduchu do tohto žánru. Realisticky a civilne ladená dvojica detektívov nepredstavuje verziu Holmesa s Watsonom, ani iných z klasických predchodcov. Šedivé a ponuré reálie nahradzujú obvykle kašírovaný socialistický štandard, atmosféra nepostráda napätie a hudba trochu hlučne a násilne dotvára to, čo sa scenáristovi nepodarilo. Zmienené klady trochu znižuje obvyklý nešvár, ktorým je preľudnenosť postáv, postupné odpadávanie podozrivých, ako pri šúpaní cibule, aby sa v úlohe vraha krátko pred záverečnými titulkami ukázal ten najnenápadnejší. Tri hviezdičky sú za ten závan, pretože súčasného diváka už film nemá čím zaujať. ()
V době Kriminálek Las Vegas, New York nebo Sběratelů kostí a jim dalšímu tuctu podobných seriálů je těžké natočit pořádnou kriminálku/detektivku. Obecně takových je dost málo, jak toho prvního, tak druhého, avšak Vrah skrývá tvář je jedna z nich. Příběh napíná od začátku do konce, nejsou tu otravné postavy, ale co je tu hlavní je to, že to má atmosféru a silný scénář, díky kterému celý ten film opravdu funguje a ani na moment nenudí. Snad jen pár minut v prostředku filmu se tempo zpomalí (u toho pohřbu), ale zase na druhou stranu, tady to nevadí. A aby toho nebylo málo, má to skvělou kameru a zvláštní mystickou hudbu, a to všechno tu atmosféru jenom podporuje. Moc jsem tomu nevěřil, ale nakonec se mi to líbilo, líbilo se mi to hodně. Vadí mi tam jenom pár drobností, ale jinak se jedná o velmi dobrý film. Děkují tátovi za tip, tohle mi poradil opravdu dobře. 5* ()
Udělal to Krakonoš? Nebo snad hajnej? Major Kalaš a nadporučík Varga v nablýskané 603 pendlují mezi Prahou a nehostinným venkovem a mezi obvyklými podezřelými hledají pachatele. Tentokrát spíše sázejí jen na sérii poctivých výslechů než nějaké CSI metody šedesátek a dlouho je i diváky trápí nesoulad mezi shodným modus operandi a motivy mordů. A kdo ví, jestli by to vůbec rozlouskli, nebýt doktora Plzáka a jeho krapet drsné rekonstrukce. A to byl ještě tak laskavý, že pachateli následně neporadil to své „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.. Působivý realismus, černobílou živená ponurost a brilantní scénář vodící si diváka jak slepého koně. Klenot české filmové detektivky, ve kterém už Hrušínský není takový Napoleon jako ve Strachu a občas dokonce sáhne i po vtipné glose, nicméně svým minimalismem pořád strhává maximum pozornosti. ()
Reklama