Archiv

Opravdu mučivá záležitost - sci-fi povídka s odhadnutelným vývojem a komickým zvratem, kterou někdo sadisticky natáhl otravnými flashbacky a emo záběry na skoro dvě hodiny. Chudák Stacy Martin tam musí pobíhat posypaná moukou s bílou parukou jako Majka z Gurunu a generovat existenční dilema, aby to pak bylo úplně k ničemu. Hlavní protagonista je ztělesněn necharizmatickým hercem s vizáží George Michaela, který jakoukoliv předstíranou emoci uhasí mrtvýma očima. Tady silný sci-fi zážitek nehledejte. (19.09.2020)

Po smrti blízké osoby existuje možnost uchovat po určitý čas její vědomí a komunikovat s ní. A protože je hlavní hrdina geniální robotik, rozhodne se uplácat tělo, do kterého by zesnulou polovičku nahrál. Nejdřív se mu povede jen obyčejná škatule, potom něco na způsob robota Emila a napotřetí to konečně začne vypadat jako člověk. Problém je, že všechny mašiny mají vlastní vědomí a navíc to jsou holky a tři ženský v chalupě nikdy nedělají dobrotu. On to mohl být docela dobrý thriller, kdyby se všechny ty robotice pustily pořádně do sebe i do předmětu svých tužeb, ale Rothery vsadil na pomalou romantiku a povrchní filozofování, což nedělá dobrotu, když to člověk neumí. A to je přesně tenhle případ. Pár dobrých věcí se tu najde, slušný je i vizuál a konečně špatní nejsou ani herci, ačkoliv Toby Jones a Rhona Mitra se tu jen mihnou. Nicméně celkově se to táhne jako smrad. A nepomůže ani závěrečný zvrat, který je tak trochu očekávaný a navíc mi nějak nedával smysl. Nic moc debut. 30% (22.09.2020)

Retardovaný romanťák o chlápkovi, který se snaží implantovat duši své zemřelé žínky do chodících mrazniček, za jejichž zády si ovšem potajmu vyrábí vytuněnou real sex doll, která mluví francouzsky i skvěle tancuje. A všechny tyhle kreatury samozřejmě chlápka děsně mylují, takže není divu, že se mezi nimi posléze odehrávají všelijaké vypjaté žárlivé scény. Do toho je divák oblažován flashbacky scén intelektuálně podnětných a dušezpytných rozhovorů chlápka a jeho bejvalky, když ještě žila na Zemi a ne v Matrixu. Parodie... Ne. Přímo urážka sci-fi žánru, primárně určená náctiletým týnkám, které u ní budou možná slzet a řezat se žiletkou, ale z níž každý aspoň trochu mentálně vyvinutější jedinec musí dostat osypky. Přiznávám ovšem, že pointa mě docela překvapila, takže jedna za ní a do koše s tím svinstvem. (03.08.2020)

Tady ty filmy, kde někdo žije v krabici, v sobě skrývají riziko, že se u jejich sledování může divák cítit, jako by v té krabici byl zavřenej taky. A to není synonymum pro velkou zábavu. To je stav, kdy se v průběhu hodiny a půl začnete ošívat, protože se všechno viděné děje podruhé, potřetí a popáté. Jeden kotrmelec už pak ten výslednej dojem nezachrání. P.S.: Hodně vás tu v souvislosti s Archivem zmiňuje film Ex Machina. Mně osobně se ústřední myšlenka Archivu, respektive obě dvě, líbily víc, ale právě nejen kvůli Ex Machině, ale třeba i kvůli Black Mirroru se s hodnocením držím při zemi, protože ty inspirační zdroje jsou za mě až moc okatý. (14.01.2023)

Mám rád sci-fi o umělé inteligenci typu A.I.od Spielberga nebo Ex machina apod., ale tohle bylo tak nudné s nezajímavým dějem, že nechápu, jak jsem to mohl vydržet do konce, který mě v poslední minutě hodně nasral. Asi bych to několikrát vypnul, ale držel mě dobře namixovaný zvuk a hudba, kterou jsem si nesmírně užíval. (17.01.2021)