Po zavírací době

Koukám, že intelektuální pokusy o inťošskou komedii nejsou jen výdobytek České republiky, ale tak dalo se to čekat. Jako chápu myšlenku, tak je tak okatá, až bolí - chlápek, co neumí naslouchat problémům druhých, je po zásluze potrestán a sám pak má problém s tím, aby někdo vyslechl jeho. Téma dobré, zpracování divné včetně všech těch gayů, sebevraždy, pankáčů, samých potrhlých postav (tam fakt není nikdo normální, nikdo!). Jako ta Paulova noc je skutečně šílená, ale nějak z prstu vycucaná, jak si asi newyrský inťoš představuje problémy běžné pracující třídy. Nebavilo mě to, jeden zvrat je na přes držku, a pořád jsem čekal nějaký větší twist nebo odhalení, než je že se příběh zacyklí. Dobrý komentář má gudaulin, ----- Film: Další raný film Martina Scorseseho, bláznivé podobenství o jedné šílené noci mladého programátora, který kývne na setkání s tajemnou dívkou, aniž tuší, že ho nakonec bude honit dav v čele se zmrzlinářským vozem ulicemi podivné čtvrti jako zloděje a chtít lynčovat. Vtipné řazení situací i výborná výprava a herecké výkony. (04.12.2020)

Škoda že se nerozvinulo úvodní téma s dívkou Marcy v podání Rosanny Arquette - v ten moment je film nejtajemnější a nejnapínavější. Postupné rozvinutí do úseků nabalených vždy na jinou bizardní postavičku sice odsýpá, ale kdyby Scorsese něco ubral nebo přidal, bylo by to ve výsledku vlastně jedno. I přes relativně civilní téma je film nenápadným vizuálním zážitkem, a to nejen díky perfektnímu střihu a efektním kamerovým jízdám - jemné barevné tónování jednotlivých dekorací chytře doplňuje poblikávající neony nočního New Yorku. (06.04.2017)

Po zavírací době je surrealistická hříčka, jejíž cílem je zřejmě co nejvíc a co nejkrutěji vytrestat Paula Hacketta za jeho nespokojenost s dosavadním životem a vyléčit ho z iluzí a snů o svém budoucím životě. Je to vlastně takový kafkovský film s vynikající depresivní atmosférou, kombinace Zámku a Procesu - osudem odsouzený úředníček se protlouká neskutečně bizarními situacemi, setkává se s bizarními postavami a za nic na světě se nedokáže dostat domů, vyspat se a dál snít o lepší práci... Všechny okamžiky a všichni aktéři jeho noční můry jsou nějakým způsobem propojeny a tvoří jakousi fiktivní síť, z níž, jak se zdá, nemá Paul Hackett šanci uniknout. Vše spěje do nádherného finále, jež je podobně jako úvodní část podkreslená krásnou Bachovou skladbou. Nic jsem si od tohoto snímku nesliboval, ale ve výsledku jsem se ohromně pobavil. Nezaslouženě méně známý Scorseseho film. (16.05.2007)

Náhodné seznámení se s krásnou dívkou, spontánní večerní schůzka, pohoda nočního New Yorku a přesto se z této noci vyklube hotová noční můra. Souhra nešťastných náhod dává vzniknout perfektnímu spletenci navzájem propojených událostí, které do hlavního hrdiny zatnou drápy a už ho nepustí. Všudypřítomné absurdity připomínají to nejlepší z tvorby bratrů Coenů, nicméně Scorsese preferuje větší lehkost a nadsázku. Výsledkem je vskutku vynikající, origiální a tedy velice zábavný film, který si ještě někdy rád užiju znova a dost možná zvýším hodnocení... 8/10 (22.03.2014)

Tohle Scorsesemu jde. Alternativni individua a zvlastni okolnosti jsou uz od dob Taxi Drivera jedna z jeho specialit, na kterou kdyby se zameril namisto prumernych (The Departed) az silne podprumernych (Goodfellas) gangsterek, mohl byt z Martyho skutecne dobry reziser. Zatimco u techto Scorseseho zoufalosti jste radi, ze to protrpite do konce, v pripade After Hours, stejne jako u Taxikare mate chut si to hned pustit znovu a znovu a znovu... je to chytlave, nocne hypnoticke, absurdni, 80's, skvele natocene, s mysteriozni elektronickou hudbou Howarda Shrorea. Proto After Hours pravem patri do Scorseseho topky (konkretne jeho druhy nejlepsi film), ale verejnosti je to tradicne silne nedocenene. 9/10 (07.12.2010)