Věk nevinnosti

,,VY MÁTE NAOZAJ RADA SAMOTU?" ,,DO TEJ DOBY NEŽ SA PREMENÍ NA OSAMELOSŤ." __ Z hľadiska námetu azda najmenej Scorseseovský film, v ktorom sa dá vklad režiséra - a jeho známych spolupracovníkov - z časti odhaliť napr. v dômyselnom strihu jeho dvornej strihačky a v rodnom newyorskom prostredí slúžiacom ako kulisa pre viacero jeho počinov, vrátane neskorších ,,Gangov New Yorku" (opäť s D.D.-L.), odohrávajúcich sa sotva o dekádu skôr pred ,,Vekom nevinnosti", avšak so zameraným na opačnú stranu tamojšej (rozmanitej) spoločnosti. O filme i o všetkom s ním spätým viem už dlhodobo, no dosiaľ nikdy sa neocitol v dobrovoľnom hľadáčiku môjho záujmu, nakoľko bol v mojich očiach unudenou kostýmnou romancou majúcou svoju predlohu kdesi v červenej knižnici, preto sa apriórne orientoval na ženské publikum. Až keď som ho v priebehu krátkej doby dvakrát videl z neho niekoľko krátkych úryvkov, rozhodol som sa ho pri najbližšej príležitosti - z časti pre postupné skompletizovanie si filmografie režiséra a z časti pre vlastný zvýšený záujem oň - preskúmať jeho potenciál. Nuž, hoci som bol na film navnadený, vo výsledku ma okrem formálnej stránky ničím mimoriadnym neupútal a svet newyorských aristokratickej vrstvy sa vo všetkej svojej unudenej ospalej všednosti, kde hlavnú rolu hrajú škrobené salónne večierky a všetko s nimi spojené, preniesol do nevýraznej dejovej štruktúry filmu, kde je niekedy problém orientovať sa vo všetkých tých menách a občasné dramatické prvky sú iba vyrozprávané, než aby sa stal divák ich priamym účastníkom. Celkové pojatie a nonkonformnosť snímky napokon dokonale odráža Lewisov záverečný monológ: ,,Povedz jej, že som jednoducho staromódny.". Vo váhaní medzi silnými 3* alebo slabými 4* napokon rozhoduje vyšumenie videného, ktoré prišlo prekvapivo už po niekoľkých hodinách. Už iba kvôli mladučkej Winone Ryder neľutujem však, že som film videl. (2920. hodnotenie, 151. komentár k filmu) (21.07.2016)

Málokedy sa mi stane, že ma v kostýmovkách alebo všeobecne vo filmoch herecký casting nepríjemne omráči. Titulný plagát bol ukazovateľom dojemnej melodrámy, ktorá sa nevyhne citovým nátlakom na diváka, no v skutočnosti som sa plná očakávaní dočkala iba mdlej a nevýraznej americkej jednohubky, ktorú práve zúčastnení (inak skvelí) Day-Lewis a Pfeiffer nemilosrdne poslali ku dnu. Dôvod? Medzi tak ,,zamilovanou" dvojicou - o čom sa nás Scorsese snaží presvedčiť všetkými možnými metódami - to absolútne neiskrí, v podstate ma nadchla iba vždy sladká Winona Rider, ktorá si ma získala už v gotickom Draculovi. Neberiem Scorsesemu, že je majstrom napätia, strachu, depresie či prepracovaných scenárov, ale na krehkú romantiku nemá, pričom kostýmy a hudba sú zrejme jedinými pozitívami tohto ,,srdcervúceho dojáku". (05.04.2010)

Scorseseho starý New York podruhé na mě nezabral se svou podivnou osudovou love story, byl jsem ale (jako v případě Gangů, jen na opačné straně společenského spektra) vtažen do prostředí tehdejší ultra-privilegované "Gilded Age" (#329) smetánky, se vší svou okázalostí, strojeností, povrchností, konvencí, prázdnotou a přetvářkou. Toť velmi zvláštní, fascinující svět "jednoho procenta" a ano, na pohled byl ten film skvělý. Druhá velká deviza DDL a jen další z jeho suverenních proměn. Vykrystalizovat finální část v nějak uspokojivý, uzavřenější dojem (mohlo fungovat v knižní předloze), pálím o tu hvězdu víc bez nějakých pochyb. Můžete se nudit, může vás to unést, doporučuji nepřehlédnout. "It seems stupid to have discovered America only to make it a copy of another country." (31.01.2019)

Další důkaz Scorseseho režijního mistrovství, protože jen díky němu dokázal zdlouhavý a z hlediska mého čtenářského zážitku poměrně nudný dobový román E.Whartonové přetavit do fascinující podívané, v níž se zdánlivě nic neděje…vše podstatné totiž bublá pod povrchem. A bez Scorseseho by to nezachránili ani herci, ani dokonalá výprava, ani výborná Bernsteinova hudba. (05.03.2007)

Příběh jedné platonické lásky. 1) Příběh nenaplněné lásky přechází ve druhém plánu k zobrazení společenských poměrů a ve třetím plánu se mění v příběh o životních hodnotách vůbec. 2) Sledování podobných filmů je nebezpečné. Častější dotyk se zobrazovanou sbírkou duchaplných papoušků by ze mě udělal komunistu. 3) Modus, kdy obraz ilustruje a doprovází částečně vyprávěný a částečně hraný děj, není příliš vynalézavý, ale k věci se velice hodí. Inu, Scorsese umí... Umění náznaku, pohledu, slova, gesta. 4) Přes všechny klady jsem se trochu cítil jako při četbě Vojny a míru. Bylo to zajímavé, ale zdlouhavé, ach, jak zdlouhavé. (25.01.2019)