27. Český lev

Loňský přenos jsem otrojkoval, proto musím letos hvězdičku přihodit, protože to bylo lepší. Václav Kopta se evidentně zlepšil, jeho vtípky nevyznívaly do ztracena, ale i celý večer byl tak nějak čilejší, s překvapením jsem zjistil, že jsem se (s výjimkou závěrečné fáze) vlastně vůbec nenudil a celá akce byla krásně pohodová. Hned první oceněná herečka mě navíc dostala svým nefalšovaným nadšením, spontánní projev radosti Kláry Melíškové mi okamžitě způsobil dobrou náladu, která mi už vydržela. Tentokrát jsem byl s přenosem velmi spokojen. (07.03.2020)

Úvodní propojovací pasáž se spěchajícím Koptou („Nejseš na to moc mladej, Václave?“) byla fajn, ačkoliv užití knižní předlohy hned 2x nutné nebylo. Gong naštěstí neotravoval a Tatabojs měli slabší chvilku snad jen u přebírající Kashcheevy (a naopak mě potěšili Filmařskou). Z předávajících mě rozesmáli Mareš, Dejvičáci či duo z Mostu, zatímco „vystoupení“ Vrány a Janžurové…ehm, nevěděl jsem, co si mám myslet. Z děkujících mě nejvíc pobavili Schmitzer s Havelkou, za vyloženě slabší bych označil snad jen řeč Hudce. A samotnou kapitolou je moderátor Kopta. Podobně jako minulý rok se dlouho držel a rozhodně měl své světlé momenty, ale s postupujícím časem bylo těch nepovedených chvilek stále víc, otázky na předávající/oceněné (ať už je vymýšlel sám či s někým) místy působily docela trapně (nejvíc u Kotlára, Adamovské či Janžurové). A závěrečný předávající byl na můj vkus prostě špatně zvolený, jakkoliv měla angličtina „dítěte reálného socialismu“ (zřejmě) pobavit. Oproti loňsku menší krok zpátky, slabší průměr. (08.03.2020)

Letos se to opravdu vydařilo. Díky, že Nabarvené ptáče, nejlepší film, sahající za hranice ČR, nebyl opomenut a Václav Marhoul a ostatní tvůrci za něj byli náležitě oceněni. Potěšili i Vlastníci, i když to, že tato "divadelní" komedie soutěžila v opravdu hodně kategoriích je bohužel důkaz, jak špatně na tom naše kinematografie je. Ale letos... žádný velký omyl v ocenění. A moderátor Kopta se skvěle osvědčil. Krásné čtyři hvězdy. (15.03.2020)

Za mě dobrý. Loni několik tvůrců překvapilo vydařenou hranou celovečerní prvotinou, což ocenily Ceny české filmové kritiky, které zároveň tak trochu obcházely výpravný kus režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Ze Lvů si naopak odnesl hned devět sošek v technických i hlavní kategoriích nejlepší film a režie. Právě kategorií je hodně, takže nebyl moc prostor na hluchá místa ani na odlehčení z úst Václava Kopty, který byl stejně jako loni solidní. Z předávajících pobavilo (jak jinak) Dejvické divadlo, skaut Marek a Iva Janžurová, z oceněných Jiří Havelka či Jiří Schmitzer. Politické agitky (i koronavirus) naštěstí chyběly, poplácávání po zádech také. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil alespoň patnáctivteřinovými ukázkami (nominovaní postávající v kulisách jsou mimo). (08.03.2020)

Úroveň tohoto pořadu je rok od roku horší. Moderátor Kopta je nesympatická nádoba nevkusu, která nemá sebemenší formát provázet tímto večerem. Jeho pódium jsou všelijaké dementní estrády, kam on taky patří. Nabarvené ptáče zvítězilo v mnoha kategoriích a získalo 9 Českých lvů, což kvituji, vzhledem k úrovni filmům za rok 2019. Horší je to z celkovým provedením filmu, které zas tak dobré nebylo. Ale budiž, za rok 2019 si to umělecký přínos české kinematografii zaslouží, i když jsou u něj hodnocený hlavně zásluhy a to, jak dlouho snímek vznikal. Záběry do publika byly kolikrát opravdu odpudivé, vidět většinu herců a tvůrců evidentně nasraných kazilo celkový dojem ceremoniálu. Donutil tomu vévodil. Jedinou hvězdu můžu udělit producentovi Jaromíru Kallistovi, kterýžto získal cenu za Mimořádný přínos české kinematografie a jehož projev a vyjádření bylo jediné smysluplné. Zbytek nuda, nezáživnost, propadák a přeafektovaná Melíšková byla na odstřel. (07.03.2020)