Počítání mrtvých

To je takový dost zvláštní film, saniťák, jehož snem je, aby ho konečně vyhodili z práce a on si mohl odpočinout, všude vidí jednu dívenku, kterou nedokázal zachránit, jeho dost blázniví kolegové, kteří si ten adrenalin snad užívají, šílený kluk z ulice, kterého kdysi střelili do hlavy a on vždycky skončí v nemocnici přivázaný a křičí, že chce napít a bývalá feťačka, která bojuje sama se sebou a nesnese trápení lidí a tak je pořád odvazuje a pouští a všude okolo krev, smrt a bída. Takový vesele depresivní film. (07.07.2008)

On to vlastně není vůbec špatný film. Ale je natolik podivný, jak po obsahové, tak po formální stránce, že si nejsem vlastně jistý, jak moc se mi líbil a jak moc ne. Zpětně nemůžu neocenit atmosféru, kterou Scorsese po celou dobu udržuje, k čemuž určitě i napomáhá mnohdy dost podivný střih (docela bych si chtěl o některých pasážích s Thelmou popovídat). Chvílemi se však celé tohle podivné obludárium dostává na hranu absurdnosti, která mě trochu mátla a tlačila mě do divácké nekonformnosti. Nepochybuji, že to byl i účel tvůrců, ale já bych asi uvítal k celé té látce o malinko racionálnější přístup. Zůstává otázkou, nakolik by to pak narušilo tu podivnou a zárověň fungující atmosféru. 6,5/10 (13.05.2016)

Zajímavý ponurý snímek Martina Scorseseho, který ačkoli je stejně ospalý jako jeho hlavní hrdina, nenudí ani na chvíli a dává nám nahlédnout do špíny jedné čtvrti New Yorku. Je tu pár kuriozit jako napíchnutí na zábradlí nebo smrdutý pan O., které trochu čeří děj a mohou i pobavit. Film je ale i tak dost depresivní a určitě vás odradí od života a práce v New Yorku, pokud jste o nich někdy snili. Kdyby nebylo té mírné roztahanosti, dal bych za čtyři. (22.05.2011)

Hodně zajímavý film aneb celkem drsná sonda do každodenní rutiny newyorských saniťáků. Chvílemi jsem měl pocit, že sleduji spíše další videoklipovitou smršť Tonyho Scotta, než film režiséra, který si v poslední době tak oblíbil DiCapria - Martina Scorseseho. Byl to vážně hodně neobvyklý snímek a již teď mohu se skálopevným přesvědčením říci, že se k němu nikdy nevrátím. To ale rozhodně není myšleno jako zápor. Nevím, zda bych to unesl, protože takovou depresi jsem naposledy viděl snad v Rekviem za sen, a celé se to navíc odehrává v noci! Tento film má sice trošku jiné zakončení než zmiňovaný Aronofskeho klenot, ale i tak se jím smutek táhne a jde z něj cítit na míle daleko. Tak daleko, že pochybuji, jestli by to ke mě Cage stihnul, a jestli ano, určitě by mi nepomohl... (28.04.2009)

Ani nevim, co k tomuhle napsat, je to takový celý divný, neustále z toho sálá depresivní atmosféra, moc se toho tam neděje, jenže i tak se tomu nedá ubrat, že to je i tak docela zajímavý a stylem natočení určitě hodně originální, nicméně stejně mi to přišlo zbytečně pomalu a nudně odvyprávěný, i když několik scén opravdu stojí za to a Nicholas Cage je tady naprosto vynikající. (05.08.2008)