Mys hrůzy

V dobe uvedenia ma tento Scorseseho thriller nechal chladným. A dnes mám pocit, že ide o najlepšieho "posmrtného Hitchcocka". Herrmannova hudba, nájazdy kamery, vizáž Jessicy Lange, ktorej postava sa navyše volá Leigh... Marty je diabol, chamelón, ktorý ukážkovo naviazal na odkaz Majstra, a ešte si svoju polievku prikorenil fenomenálnym psychopatom De Nirom a rúškom dráždivej sexuálnej perverzie. Tak trochu fajnšmekerská záležitosť. Piata hviezda odomňa uniká iba o vlások, preto, lebo ide skôr o krátkodobý pocitový, než dlhodobý zážitok. (17.03.2010)

Nejlepší remake, který byl kdy natočen. (Od člověka, který dosud neviděl originál, to asi nezní příliš věrohodně.). Scorsese jako malý kluk miloval žánrové filmy - westerny, thrillery, filmy-noir. A proto měl vždy chuť si jednou něco takového vyzkoušet a natočit film, jenž by se dal bez problémů zařadit do některé z těchto kategorií. Povedlo se mu to, a zároveň svůj záměr vysoce překročil, protože natočil film, který se sice na první pohled zdá dějově i filozoficky průzračný jako čirá jezerní hladina, avšak pod povrchem se tu skrývá temný, mnohdy nebezpečný nános z jiných Scorsese filmů. Postava Maxe Cady - zdánlivě úplné klišé. Ale podíváme-li se na něj a především do hlubin jeho duše, začne se nám před očima pomalu rýsovat vylepšený, do absurdní dokonalosti dovedený Travis Bickle, který tentokrát může pod rouškem komerčního thrilleru ukázat, jaký vlastně je i jaký by chtěl být. Robert De Niro tu odvedl, podle mého názoru, jeden ze svých nejsuverénějších výkonů, za kterého by si oscara rozhodně zasloužil. (28.01.2005)

Když se v jednom filmu sejdou Robert De Niro a Martin Scorsese, tak očekávám, že to bude něco extra. Mys hrůzy moje očekávání ovšem ani zdaleka nenaplnil. Originál z roku 1962 jsem neviděl, ale vsadil bych se, že se to originálu hodně podobá. Když se kouknu na nějakej thriller z toho přelomu 50. a 60. let, je to obvykle naprostá píčovina (viz cokoliv od Hitchcocka). Podle mě je to podrpůměrnej (chvílema až stupidní) thriller, kde to skvělej De Niro zachraňuje aspoň tak, abych dal ty průměrný 3 hvězdičky. (23.01.2010)

Mys, poslední výběžek pevné země, za ním číhá již jen hlubina hrozící vše pohltit, dál již ustoupit nelze... A před psychopatem, který je posedlý pomstou, jenž se před ničím nezastaví, ani před kamerou, kterou hned v prvních záběrech projde jak rozjetý tank, před tím, zdá se, lze jedině ustupovat... Před jeho hrůznou sečtělostí, před vyznáním, slibem a smyslem života, které si nechal vytetovat na tělo. Před jeho znalostí právního systému s níž dokáže realizovat své záměry, aniž by na něj směla dopadnout ruka zákona, před Dantovým peklem, které přináší... Robert de Niro předvádí jeden z nejcharakternějších bezcharakterů. Promlouvá chytře a vtipně, až by se jeden smál a nechal v sobě budit obdiv, nebýt toho děsu - tak pěkně se tyto dvě věci v určitých chvílích slévají do nepříjemného a přece příjemného rozporu v diváckých pocitech. Však stupňování hrůz a démoničnosti Maxe Cadyho, jež zákonitě v takovém filmu přichází, přináší nakonec i částečné odpoutání diváka, který si začne až příliš silně uvědomat, že je to jen film a říkat si: "Nevěřím, nevěřím. A vůbec, co jste říct chtěli, už řečeno bylo a teď už se nebojím, když je to jen jako." (30.06.2009)

Jeden z největších herců všech dob a newyorský patriot (do letošního roku 2010 šest nominací na Oscara – z toho ceny za Kmotra II a Zuřícího býka, šest na cenu BAFTA a osm na Zlatý glóbus – proměněná za Zuřícího býka) Robert DeNiro se převtělil do démonického Maxe Cadyho, který měl čtrnáct let na to, aby v cele přemýšlel nad tím, zda ho jeho obhájce Sam kdysi solidně nepoškodil. Kdysi negramotný hrubián totiž brutálně znásilnil a zbil nezletilou dívku a jeho obhájce, šokovaný intenzitou činu, zatajil polehčující okolnosti. Cady na to nejprve jde přes Samovo špatné svědomí, poté se nebojí přiblížit jeho rodině a ve finále už pro advokáta není před krvavým střetem úniku. Martin Scorsese, který pokračuje ve své rozmanité tvorbě, tentokrát sáhl po přepracování klasického filmu noir v hollywoodském stylu. Oproti původní verzi (1962) tíhne víc k realismu a vypovídá hlouběji o násilí v každém z nás. Silný v kramflecích je Scorseseho snímek už tradičně v hereckém obsazení (dvě herecké nominace na Oscara), atmosféře i solidním napětí a ve velmi slušivém vizuálu (dvojnásobný držitel Oscara kameraman Freddie Francis). (08.07.2010)