Kundun

„Násilie nie je nikdy dobré. Nenásilie si žiada dlhý čas.“ – „Ešte máme čas, vaša svätosť?“ Nečudoval by som sa, ak by to niektorí diváci považovali za najlepší Scorseseho film. Mám rád opulentné a dlhé historické kúsky typu Posledný cisár, Misia, Hráči na vinici Pána alebo Malý Budha, takže som si prišiel na svoje. Ak niekomu vadí pomalé tempo, nech si pozrie Transformers 4. Ukážkovo presný kasting, skvelá výprava (bodaj by nie, stálo to 28 miliónov a na honoráre šla minimálna čiastka z rozpočtu, keďže tu nehrá nikto slávny), skvelé kostýmy, skvelé scény, ukážková kamera Rogera Deakinsa a k tomu scenár Melissy Mathison, bývalej manželky Harrisona Forda. Taký ten typ filmu, pri ktorom neviete, čo napísať, ale jedno viete. Že sa vám páčil. A to tak, že veľmi. Uhrančivé. (03.09.2020)

Tibet zde není předkládán jako svět sám pro sebe, jenž má kolem sebe vzduchoprázdno, jak by se mohlo z prvních záběrů zdát. Čtrnáctý dalajláma je moderní člověk (stejně jako předešlý), sleduje filmy a aktuální zprávy, poslouchá rádio, uskutečňuje návštěvy do okupující Číny a přivádí její představitele do úzkých. Je zajímavé sledovat jednak proměny vztahů v rodině poté, co je Kundun „korunován“, druhak jak dochází ke konfrontaci dvou v mnoha ohledech naprosto odlišných kultur. Jedni staví náboženství na nejvyšší úroveň, pro druhé představuje jed – opium lidstva. Snímek pokládá mnoho otázek, které vybízejí k zamyšlení a uvědomění si vlastní podstaty. Scorseseho režie je naprosto brilantní, projevuje se zde dokonce jako symbolista a vkládá do filmu i odlehčující scény (dalajláma na toaletě u pisoárů, Tibeťané řídící automobil). Úchvatná kamera podtržená burcující hudbou, výborné kostýmy a výprava umocňují zážitek z jednoho z nejlepších náboženských filmů. (28.04.2006)

Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. (03.12.2009)

Scorsese je kouzelník. Alespoň obrazový a alespoň občas. A když čaruje v už tak dost kouzelném Tibetu, jako doprovod slouží hudba Philipa Glasse a nosnými pilíři jsou citáty Jeho Svatosti a mandala, dokonalé obrazy ve kterých se tohle všechno kombinuje nemůžou být než doplněny skvělými hereckými výkony. Představitel hlavní role byl vybrán naprosto perfektně, jako by aura dalajlámy přešla i na něj. Můj obdiv všem zúčastněným a zcela nepodstatných a nedůležitých 100%. (23.04.2004)

Kundun je další z řady machrovin Martina Scoresese. Jeho schopnost točit absoltuně rozmanité filmy a vždy velice dobře je pověstná. Zde je odskok od něčeho, co by se dalo nazvat jeho tradiční tvorbou ještě markantnější. Natočil zkrátka film z jiného světa, který nejen že je velmi poutavý, ale působí nesmírně autenticky. Jasně, někomu kdo nikdy nebyl v Americe může připadat opravdový i Vinnetou, ale zde je průnik do tibetský reálií takový, že je filmová iluze tamního světa dokonalá. Za to zasluhuje Socrsese hluboký obdiv. Respekt zaslouží i výprava, která dokázala vyrobit Tibet z Maroka, kostýmy, rekvizity, samozřejmě hudba a u tohoto režiséra tradičně vždy dokonalý střih. Čeho si cením ale nejvíc, je již samotná volba nejednoduchého námětu. Už jen rozhodnutí natočit životopis Dalajlámy, v němž hraje důležitou úlohu jeho duchovní vývoj, posílá film daleko z vod mainstreamu. Kundun se podle mého názoru maximálně povedl a říká přesně to co by říkat měl. A to tak dobře, že jsem se na chvíli zastyděl za můj prací v byznysu těžce vypěstovaný cynismums. (08.10.2012)