Kundun

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)

Nerad takhle odkazuji na cizí komentář, ale Lima to tentokráte opravdu náramně vystihl. :-) Jinak co se týče mého názoru, nemohu než chválit. Scorsese je machr, který by dokázal citlivě a poutavě natočit snad i dětství Saddama Hussaina, a soundtrack od Philipa Glasse je jednoduše fenomenální. A hlavně, film naprosto strhne a plnohodnotně odvypráví historickou etapu v rozmezí nějakých dvanácti let, aniž by výrazněji překročil dvouhodinovou stopáž - říkejte si tomu jak chcete, ale já to nazývám jako umění.. 90% (07.07.2014)

Ještě štěstí, že tento, pro mě, potenciálně nepříliš zajímavý příběh si vzal na paškál mistr Scorsese a udělal z něj o třídu lepší zážitek. Pěkná kamera, okouzlující výprava do tibetských scénerií a velmi citlivě a vkusně zvolená hudba - to je jen začátek, Scorsese Kundunovi vtiskl něco neurčitého ze svého rukopisu. Objevování Dalajlámy tak působí až magicky, jeho vzestup velkolepě a život + způsob vlády jaksi správně a čistě. A tak to má být... Přesto nemohu opomenout jistou zdlouhavost a pro mě osobně i ne zcela dravou záživnost. Vidět jednou a dost. 7/10 (12.10.2008)

(1001) Jak jsem byla na Scorseseho celkem namíchnutá, tak tohle je ten nejlepší možný způsob, jak se mohl v mých očích vykoupit. Nechce se mi film a zážitek, který mi přivodil, příliš opisovat slovy, jenom prostě musím zmínit, jak Melissa Mathison velmi smysluplně používá vyprávěcí postup začínání v dětství a následného skákání v čase. Spousta filmů to dělá a zůstane to zbytečné či nevyužité, nikoliv ovšem tady. -"They have taken away our silence." (01.12.2017)

Velice konzervativně natočené, ale pevně režijně vedené, s úžasnou výpravou, mnoha různými detaily, které jsou podány tak, že i bez explicitního vysvětlování, řeknou neznalému diváku o buddhismu i kultuře Tibeťanů mnohé. A vyřádil se tu i Philip Glass se svou hudbou, která je všechno, jen ne typická, a ve správných momentech umí až nepříjemně tnout do živého. "Bylo zahájeno mírové osvobození Tibetu. Příslušníci lidové armády vstoupili do této oblasti Číny na žádost tibetské menšiny. V této baště imperialismu si tibetský lid uvědomil že žije ve feudalismu pod tyranií dalajlámy. Lidová armáda postupuje na Lhasu zdravena obyvatelstvem, které vítá své osvoboditele a nadšeně se k nim přidává." Komouši jsou prostě všude stejní. (23.07.2023)